Nedbaje na živly

Doma mi bylo sklíčeně

Táhlo mě to kamkoli jinam
to jsem netušil
že do města
vtrhla madam zima

Ještě v hermetickém bytě
objemná kniha
zmizela v propadle jutové tašky

A pak za dveřmi dole u schránek
vnímal jsem
bezvládné kapky deště
rukojmí
ukrutného nárazového vichru

Usedl jsem
na odevzdaně působící lavičku

se záměrem rozevřít knihu

Sklapla

jako já před chvíli doma

tak jako portmoné
flek číšníka

Ve vichru jsem vydržel sedět
půlminutu

Ani mi nevadilo
že nemohu zdolávat dílo Nabokova

Spíše mě pohladilo
když nedaleko s psíkem
prošla vcelku důstojně
dívka ve věku teen
s tak hustými vlasy
jako mají klisny žíně

Byly tak nepoddajné
že ani vítr s nimi mnoho nezmohl
když jí
soudržně spočívaly na zádech

Byla to ona
dovolila mi i přes psotu zasnít se

A nyní
ač nerad zvolna procitám

Knihu jsem sice nečetl
ale konečně vím
jak vypadala Lolita