Anotace: nechte to proudit...
seděl jsem na skále
cítil na víčkách jak sněží
přitom sálalo slunce
a když jsem otevřel oči
všechno bylo bílé
kromě ní
předpokládám
že ta látka přes bedra
je z vašeho týpí
řekla a dodala
zdá se mi nadbytečná
zíral jsem na její ústa
a poslouchal doznívající melodii
jejího jazyka
klidu bankovních sejfů a bezpečí
zatímco kolem jejího ucha
poletoval slavík
v nejpodivuhodnější trajektorii
jako žloutková střela
vypálená z malinkého děla
nepotřebovala vlastně nic víc
aby byla šťastná
nechala mě prostě jen žasnout
nad tím jak málo je
mezi ní a světem naplnění
mimozemskou radostí
kdysi jsem viděl model vesmíru
utvořený z lidí kteří tančili
a co bych byla já?
kometa
proč?
létáte všemi směry
nemusíte se držet
přesné eliptické dráhy
když to někdo pochopí
pak si uvědomí
že v kontrolovaném prostředí
dokáže jediný prvek
dané prostředí
různě a nepředvídatelně změnit
Krásně vesmírná... a zároveň hluboce lidská, to mám ráda, Enigmane :-)
06.01.2019 19:06:06 | Helen Zaurak
Kde ty na to chodíš... :)
04.01.2019 19:34:42 | Philogyny