iniciace...

iniciace...

Anotace: v turbulenci...

seděl jsem na terase s vyhlídkou na masivy
z rádia se linuly útržky dechovky
ostré dívčí hlasy
zpívají cosi o tom
až milý přijde k okénku
ať postaví žebřík
k tomu správnému
a ne vedle…
následuje intermezzo s ptáčkem
který se vrátil od družky
s prázdným zobáčkem…
vše uzavírá sonet o chlapci
který našel ve své posteli
místo své milé
opravdovou svini…

…a prý škoda přeškoda lásky…

já mezitím žasnul
nad čistým vzduchem
i úchvatným výhledem
a požitkářsky nasával
když se mě najednou zmocnil neklid
jakési nevysvětlitelné tajemství
pohanských rituálů
co se odráží v lidském bytí

bušení srdce
mžitky před očima
pravěké hrdelní vrčení zvířat
babylónské zlomky slov
a to vše nabývalo na síle

přitom to na vás není vidět
utrousila dívka v křiklavě zeleném kloboučku
zahalená tlumeným světlem
z níž čišelo něco živočišného

vy příteli možná vypadáte nenápadně
klidně můžete sníst řízek
na kongresu zapřisáhlých vegetariánů
a nikdo by si vás nevšiml
dokonce by vás přehlédli i v hořícím domě
na druhou stranu
všichni zelináři okamžitě zatouží po kýtě
a první co napadne hasiče
je vynést stojan na deštníky

najednou instinktivně pocítila
jakousi přitažlivost i vzdor
a obojí zároveň to vyvolával
ten poloobnažený muž
s pronikavým pohledem
celý od křemičitého prášku
který rozviřoval vítr
jako pampeliškové chmýří
a v určitém lomu světla
hrál spektrem barev
takže vypadal
jako vánoční ozdoba
nebo měňavý sněhulák
který se posouvá
skrz bouřlivou vánici
k magnetickému pólu

co od něho vlastně chce?
co jí může dát?
co může ona dát jemu?

vzal její obličej do dlaní
zaklonil jí hlavu
a i když tušila
co bude následovat
byla jako paralyzovaná
nejistá a zmatená

jeho ruce klouzaly po jejím těle
jako by si chtěl vštípit do paměti
každý jeho kousek
napětí v ní povolilo
bublání pramenů se rozlilo
zašuměný hlas větru promluvil
kdekoliv se jí dotkl
měla pocit že se jí dotýká
v každém okamžiku všude
z prstů sršela elektřina
soustředila se
vytěsnila všechny myšlenky
a nechala dlaně prsty i rty
ať si dělají co chtějí
a když ucítila jeho mysl ve své
dychtivou a všeobjímající
nepotřebovala už vědět
kde její končí a jeho začíná

vědět je totiž příliš málo oproti tomu
co cítí a prožívá

inu nedá se říci
kdo koho při našem tanci vede
ani slyšet tu melodii citu
která zní jen pro naše srdce
ale šeptá nepřestávej
naslouchat té hudbě
Autor enigman, 24.04.2019
Přečteno 284x
Tipy 11
Poslední tipující: Malá mořská víla, Anděl, Marten, danielsoft, Iva Husárková
ikonkaKomentáře (4)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Láska nejkrásnější z hymnů ... a umí jej zpívat celé stvoření, neboť ona je stvořením i tvořením všeho... :)

27.04.2019 21:50:52 | Malá mořská víla

To sa hodí...

25.04.2019 13:44:57 | maryshka008

zajímavé :)

24.04.2019 15:22:52 | danielsoft

mi napadlo k té svini v posteli... že bydlím v bývalém prasečím chlívku CHRO CHRÓÓÓ!!! jak si gdo uSTele... :-))

24.04.2019 11:02:03 | Iva Husárková

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí