vlnolamům...

stál jsem po pás
v jezeře si-chu
v podivném neklidu
a sledoval rybáka
který většinu času
tráví život ve vzduchu
hledáním léta
aniž by si odpočinul

ponořil jsem ruce
a nechal je proudit
jako dva vlahé ptáčky
kteří se nechají
bez zdráhání pohladit
a zároveň
jemně dráždí

paměť vln se otevřela
a já tušil že se navracím
v hlubinách času
do přirozené podoby

krok za krokem
cítím jak se šíří
nový zdroj vlnění
jakási koncentrovaná síla
co vytváří tvary a obrazy
tvůrčí principy
a nastoluje jevy
v proměnlivosti bytí a nebytí

někde jsem slyšel
že opít se lacryma christi
je to nejhezčí
co se může křesťanovi přihodit
pro učitele je prý největší odměnou
když je překonán svými žáky
a příze slov by se neměla pouštět
je dobré nechat se jí vést a klouzat
než se tečkou ukončí
a k dalším objevům
opět uvolní

takové pozvání přijmout jaká čest
nové končiny radost uvidět
a šťastný ten kdo na nich tančit smí