Anotace: ...
naše duše je čitelná tak, jak ji sami chceme porozumět... rozumět...
můžeme meditovat pod stínem banánovníku stejně jako pod stínem třešně... můžeme se nacházet kdekoli... když chceme...
můžeme ji dát kouskem dál, někomu... ale nemusíme...
můžeme se rozdat a cítit se rozdaní... ale nemusíme...
můžeme se uzavřít... ale nemusíme...
štěstí je v nás... je tiché, nepostradatelné... rezonující... po špičkách chodí a někdy křičí... ale viditelné je v očích, v detailech , v milimetrech...
nedávno jsem chodila po útesech, namazala jsem se celá kromě obličeje... dnes se loupu, trpím, ale ta krása, ta krása spálení, ta krása pohledů, pocitů, dojmů, okamžiků stála za to...
krátery nepopsatelnosti jsou uvnitř mě... rezonují, hřejí... to nepředáš, to neumíš popsat, to máš, to cítíš.... s těmi pohledy odejdeš, jednou...
intimita je blízko tak, jak ji dovolíš... :-)
27.09.2019 23:24:45 | zelená víla
Poetickým hřebenem česané myšlenky. Radost pročítat*
23.09.2019 00:35:13 | šerý
Někdy jsou lidé od sebe tak daleko, že nejde být blíž :*)
22.09.2019 19:41:58 | Malá mořská víla
....tedy velmi hutné,En.......s dovolením si ukládám.....Ji./úsměv/
22.09.2019 16:00:04 | jitoush
kéééž by..:-D*
22.09.2019 11:47:35 | Frr
To jsi vyjádřil moc pěkně, asi nějaké náhlé ponoření ti vedlo ruku :-)
22.09.2019 11:31:29 | vlnka
Přímo epická intimita srdce:-)
22.09.2019 10:42:28 | básněnka
Hezké počtení...:)
22.09.2019 08:54:51 | Dreamy