na pomezí...

myslel jsem si
že už se to nemůže stát
tělo ztracené v legendě
šelma tak velmi krotká
ale tady právě tady
mezi oceánem a křemennou žílou
mezi ledem a deštěm
mezi větrným mlýnem a obilím
mezi slunečními hodinami a řetězem
ještě jednou
voláš mě jménem

začal jsem po tobě prahnout
já který nemám žádné touhy
začal jsem se po tobě ptát
já který nemám žádné potřeby
říkáš že jsi daleko ode mě
ale já přece cítím jak dýcháš

léta jsem trávil
sbíráním bobulí
lovil
šplhal na hory šerosvitu
a zpíval o výhledu
ale ať se toulám kudykoli
ty mě doprovázíš