na pomezí...

na pomezí...

myslel jsem si
že už se to nemůže stát
tělo ztracené v legendě
šelma tak velmi krotká
ale tady právě tady
mezi oceánem a křemennou žílou
mezi ledem a deštěm
mezi větrným mlýnem a obilím
mezi slunečními hodinami a řetězem
ještě jednou
voláš mě jménem

začal jsem po tobě prahnout
já který nemám žádné touhy
začal jsem se po tobě ptát
já který nemám žádné potřeby
říkáš že jsi daleko ode mě
ale já přece cítím jak dýcháš

léta jsem trávil
sbíráním bobulí
lovil
šplhal na hory šerosvitu
a zpíval o výhledu
ale ať se toulám kudykoli
ty mě doprovázíš
Autor enigman, 03.11.2020
Přečteno 153x
Tipy 14
Poslední tipující: Malá mořská víla, jenommarie, Marcella, jitoush, Frr, Marten, Vivien
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Dívat se očima druhého...:) někdy ani nemusíme volat, STačí zašeptat:)

07.11.2020 08:41:38 | Malá mořská víla

Pro lásku není dálek :)
Moc hezká báseň. *ST ;)

03.11.2020 17:52:31 | jenommarie

... pokud to není tvé srdce ...
... v próze plné lásky ...
... co to tedy na tom pomezí života ...
... v tobě vlaje ...
... s krásou spoutaných myšlenek ...

03.11.2020 17:03:10 | Marcella

....samota je iluze?....Ji.

03.11.2020 14:32:34 | jitoush

Jak života sacramentum ...

03.11.2020 12:45:40 | Vivien

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí