klid po bouři

jsou dny, kdybych si nejradši seškrábala všechnu kůži a vyrvala všechny orgány

zavřela bych oči a nikdy je už neotevřela

jsou dny, kdy je bytí těžký

a pak 

pak jsou dny, kdy je štěstí ve mně tak silný, že mi dere slzy ven

sedím na lavičce na náměstí

a poprvé se v davu lidí necítím 

osamělá

protože nejsem sama, ale mám sebe 

a pro tyhle chvíle se vyplatí bojovat 

ať to stojí, co to stojí