Návštěvnost
u pro střed...
u pro střed...
Anotace: ...
mrtvého moře
se zavřenýma očima
tak jemně a poklidně
až to vypadalo
že se vznáší
a to že je živá
prozrazovalo jen
slabé čeření vln
od jejího dýchání
rozdělal jsem oheň
a po očku pozoroval
co se bude dít
jenže když jsem se otočil
abych přiložil
najednou stála přede mnou
docela suchá
v blankytných šatech
vábících fantazii
prozkoumat skutečnost
co je za nimi
řekněte mi příteli něco o minulosti
minulost je zvláštní
lidé si o ní často myslí
že je pronásleduje
jenže ona by je ani nepoznala
spíš je to tak že pronásledují oni jí
snaží se marně najít to
co z ní zapomněli
na ty dokonalé okamžiky
když byli s těmi
po kterých se jim teď stýská
a zároveň nemůžou zapomenout
to co by chtěli
víte, to že vám někdo chybí
je součástí světa
bez toho smutku
totiž nepoznáte
sladkou příchuť světa nového
ty nejlepší okamžiky
nejsou ukryté v minulosti
ale čekají na váš příchod
povězte mi nějaký příběh
příběh?....a Jaký?
nějaký co šťastně skončí
to je docela protimluv milá Remini
jak by něco mohlo mít šťastný konec?
takové příběhy prostě neexistují
mohou být šťastné průběhem
ale konce jsou smutné
takže je mnohem lepší
když se na konci nezastavíte
no ale teď jsem si vzpomněl
jeden příběh Vám přeci povím
žil byl zamilovaný pár
ale pak dívka zemřela
jenže chlapec se s tím nesmířil
a tak sestoupil do podsvětí
aby ji vysvobodil
mělo to však jednu podmínku
po cestě ven se nesměl ohlédnout
a jak to dopadlo?
žili dál šťastně?
počkejte! nic mi neříkejte
co kdyby jsme to šli spolu zjistit
a otáčet se nebudeme
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskv jednom domově, žije jedna žena, je jí 42, má dvě děti... vystudovala architekturu, vdala se, děti, štěstí, budovali firmu, když ji vybudovali, začala zapomínat slova, začala běhat, okysličovat mozek... jedla zdravě... a taky mezi tím vším se jí začal bez udaného důvodu zmenšovat mozek.. zapomínala, míchala horkou polévku rukou, nepoznávala děti, muže, mámu... dnes běhá v jednou domově, je na plíně... nemluví... v očích má nic...jen někdy se usmívá...
děti navštěvují psychologa, manžel to pojal.... a my marně přemýšlíme jak ji udělat radost? ... dívám se někdy do té knihy od manžela, minulost... byla tak krásně šťastná, v očích měla zázraky a dnes? je jí méně než mě a mně to trhá srdce... pořád chodí, chodí a jí.. a v očích nemá nic...
nikdo z lékařů neví proč...
vyprávím to kamarádovi u sklenky Proseka, co si stěžuje, nebojkotuji jeho problémy, naslouchám....
vykřikne... Eví...
a já se usměju...
jen pronesu, neblbni... když má problém řešení, buď rád...
Nesnáším tvojí práci, pronáší, je tam někdy tak moc beznaděje...
Ale i naděje...
a připíjíme si na zdraví...
pošeptá mi, nerozumím moc tvému světu pracovnímu a dnes se mu porozumět bojím, obejme mě a nalije další sklenku...
:-)
dokud je naděje a možnost, pak je cokoli... :-)
08.07.2022 23:41:42 | zelená víla
Smútok z rozlúčky - to je daň za to, keď máš rád...krásna, až filozofická...
12.10.2021 19:49:06 | gallatea
Myslíš tedy, že se z chyb minulosti stejně nepoučíme :)?
11.10.2021 22:12:59 | Malá mořská víla
Jsem ráda, že jsem Tě tady znovu mohla číst Eni:-)
11.10.2021 18:22:40 | Nikita44
...mýty jsou pořád živé...;-)
11.10.2021 12:33:08 | Marten
:-)
11.10.2021 10:12:33 | Dreamy
poznávám ještě jednu…která vše uchovávala ve svém srdci…úsměv.z
11.10.2021 08:44:18 | zdenka