koutům...

koutům...

Anotace: kdysi mě do nich posílali za trest a vzdor, to ale netušili že pro mě budou kouzelnou krajinou, útočištěm, bránou i laskavou náručí…

kdesi uvnitř hlavy slyším hlas hor
úplně přesně vidím detaily v kamení
barvu slézových růží
zářící vápnem nabílených zdí
modrou podrovnávku
i panenská jablíčka v záhumní

jsou místem
o kterém se píše v knihách
takovým způsobem
že jejich řádky přečtete
jedním dechem
ale stejně tu knihu neodložíte
příliš daleko
protože víte
že budete číst znovu
protože si uvědomíte
že není vyhnutí

jsou místem
kdy pokaždé cítím poprvé
tu rozkošnou bolest z krásy
až do hloubi duše
rozžíhám plamen
a jednou se odtamtud už nevrátím

tváří v tvář horám
jsem totiž pochopil
že každá duše má někde svůj kout
kde spočine
až přestane mít důvody zůstat tady

k tomu místu
všechny cesty končí jaksi v půli
na začátku kopců
můžete chtít jak chcete
šlapat kostrbatě
bořit se do písku
ve výmolech po deštích
který na slunku září
nádhernými šupinkami slídy
co připomíná pradávné stříbro
které dolovali odvážní
co připomíná klenot
poztrácených karavan
středověkých kupců
kteří těmi místy putovali
do Solnohradu

na tom místě
není kostel ani kaplička
není tam obchod ani hospoda
není tam žádný pomník
padlým ve válkách
není tam žádná usedlost
arizovaná ani vysídlená

tam žádný režim nenašel své vězně
žádnou politiku
tam je život jen o přežití
o nekonečnosti bytí
o souznění s kamením
protože jakkoliv se budete snažit
pečlivě jej vysbírávat a urovnávat
stejně vystoupí ze země
a bude vám břidlicí mávat

to místo je možná osamělé
může se zdát i zapomenuté
ale já tam necítím úzkost ani strach
a třebaže vypadá jako slzavé údolí
po vyhnání z Ráje
kde v krvi a potu tváře
svůj chléb dobývati budu
pro mě je to nejen napohled

to místo uhrančivé
navěky nedovršené skutky
místo které Stvořitel opustil
uprostřed práce
odešel nikým nepozorován
do hlubin hvozdů
a přenechal mi
kousek té boží krajiny

je to místo
znepokojivé zmijím šelestem
v záplavě ostružníku
je to nebe barokních mračen
k němuž často vzhlížím
ležíc na zádech v prohřátých
omamně vonících stráních
vřesu a mateřídoušky
je to nebe
ve dne zpestřené ptáky
a v noci hvězdami
mimo jakoukoli představu

vím že to je to místo
Autor enigman, 24.01.2022
Přečteno 167x
Tipy 23
Poslední tipující: zelená víla, Krahujec, Malá mořská víla, šerý, jitoush, Marten, Vědma, Kan, Vivien, vůně mraků, ...
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (8)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

i díky tobě vím, jak chutná dokonalost, jak ji lze procítit, mít v srdci... mít navždy a vědět o tom... mnozí neumí říct něco o domově, o pocitu, o dlani, o slunci.... díky tobě vím, že umíš vyprávět a procítit cokoli... díky... naučila jsem se to číst v očích, v gestech, ale tohle je prima... je to snadný...

22.05.2022 00:59:13 | zelená víla

DokonaloST...:)

28.01.2022 23:46:19 | Malá mořská víla

Ve výši, v dáli. Kde hnízdí skály...*

28.01.2022 01:54:50 | šerý

...Vyznání z hloubi...../úsměv/...mmmmmm
vůně doušky mateří ....má duše kéž by spočinula ve stromu,ve štíhlém buku s postříbřeným hávem ....Ji.

27.01.2022 07:08:48 | jitoush

...lepší než být v koutě zahnán...je být ho hor vyhnán...;-)ale taky mám hory rád...

24.01.2022 15:38:11 | Marten

Krásné vyznání místu. I já mám jiné, své.

24.01.2022 10:16:33 | Kan

je prima dar, mít svůj kout

24.01.2022 09:36:11 | Vivien

s touto básní chtěl bych žít

24.01.2022 07:56:55 | vůně mraků

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí