sirtaki...

traktor s radlicí
se motá po náměstí masopustu
a řádkuje vedle sebe
šedivé hromady podivné směsi
sněhu škváry popílku
nedopalků starých novin příběhů
a kdovíčeho

z kalného nebe připadává
jakási drobná vlhká hmota
rozdrolená na malé kousky

přešlapuji před gotickým portálem
s výsměšnou prdelkou
vytesanou do kamene
a vzápětí se ozve sytý hlas
hodinového cimbálu
jedenáct hodin
patnáct úderů

upíjím víno
které mezitím vychladlo
třu si prstem jedné ruky
dlaň ruky druhé
v bodě zlomu
chlazené žárem

cítím na sobě její upřený pohled
a představuji si ji
jak se bude svlékat
v domě s arkýřem

že se budeme svlékat navzájem
že mě bude líbat se zavřenýma očima
že se nahými ňadry bude opírat
o mou nahou kůži
že budu při každém doteku jejího těla
pohlcován její zvláštní temnou vůní
že mi bude šeptem zpívat
pradávné písně o moři
a o ženách
které se zamilovaly do rybářů
takže jejich láska je čekání

bude zpívat řečí
které já nerozumím
že se budeme milovat jako šílení
a přitom budu vědět víc než ona

dlouhá řada mužů se drží za ramena
a všichni se naráz
jako jedno hadí tělo
proplétají mámivým rytmem

to není běžný tanec
je to vábení
určené přihlížejícím ženám
je to obřad
na jehož konci bude noc
luna
a v dálce moře...

minore tis avgis