caldaria...

caldaria...

kdysi jsem si představoval
že uvidím divy světa
že na mě čeká spousta dobrodružství
a spousta nádherných a překvapivých věcí
miloval jsem ten svět
i když byl tak nepřekonatelně širý
a miluji jej i přesto
jak moc mě ty nadějné vyhlídky tíží

v dáli se objevila jakási ruina
nad kamennou rozpadlou kopulí
se skláněly větve starých dubů
čedičové zdi uhladil vítr
když jsem vešel spolkla mě tma

a pak se v matných obrysech vynořily lázně
zdobené jemnými freskami
kde asi poslouchaly dívky písně a poezii

našel jsem pochodeň
vytáhl křemeny
a vzápětí plamen ozářil malby
barevné jako rozmačkané ovoce
zašklebil se na mě škumpově červený medvěd
hrající na šalmaj
vedle něj nehnutě usazení
sírově žlutí velbloudi obtěžkáni dekami
koupající se ženy s ebenově lesklými vlasy
a také hvězdný horoskop
Kassiopea v indigové róbě
Kozoroh s tyrkysovým lukem
a vlastně celá nebesa v klenbě
kdy souhvězdí vidíte ze shora
a ne ze země
občas totiž pochopíte obraz nebo mapu snáz
když se na něj podíváte vzhůru nohama

apropó víte že význam slov nebesa a nebe
nebyl nikdy přesně vymezen?
ve skutečnosti se totiž navzájem prolínají
a stejně takové je to třeba se životem a smrtí

přejel jsem prsty po velké prasklině
ve zpustošeném kameni
jako by to byla stará jizva
a pomyslel si
jak může být ušlechtilé
hledat v tak drsném světě kousek krásy
Autor enigman, 01.05.2022
Přečteno 144x
Tipy 14
Poslední tipující: zelená víla, Iva Husárková, Malá mořská víla, Sonador, Marten, šerý, Frr
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

svět je o lidech, někteří se radují a někteří bojují... někteří se bojí a někteří hledají, někteří jsou milí a někdo pšouká zlobu... zprávami nás informují o tom tak, jak se to hodí... možná bychom se něčeho bát měli a možná se něčeho bojíme zbytečně... lidé se milují, odsuzují, nenávidí odjakživa... posuzují se... hodnotí a za to se cokoli.... nic z toho nemění určité dosahy a přesahy lidské... i v těch nejtěžších letech byli ti, co pomáhali i v v těch nejkrásnějších chvílích jsou ti, co škodí...
jizva a rýha...
kde najít rovnováhu ?v sobě...
v neodsuzování čehokoli a kohokoli... zní to blbě, ale je to tak... pomocí tam, kde je třeba...
ale tak to mělo být přeci vždy...
kousek krásy se najde vždy.... v jakékoli maličkosti... vždy si budu vážit a milovat ty, kteří to umí... kdykoli...

22.05.2022 01:15:55 | zelená víla

Svět začíná být bizarní fraška s nesmyslnými záminkami k bojům a drancování Matky. Doženeme ji k tomu, aby nás setřásla jako blechy z kožichu. Možná, že už teď je pozdě... jediná smysluplná činnost člověka je hledání a vytváření krásy v lásce. Tak jak tomu celou svou tvorbou vybízíš příteli. Tož tak :).

05.05.2022 22:01:36 | Malá mořská víla

prolínají... v kráse*

02.05.2022 09:06:33 | Sonador

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí