mezzanine…

mezzanine…

vycházející slunce smazalo okružní dráhy měsíce a hvězd
a přede mnou se v narůžovělém oparu ranní mlhy vynořila
nádherná krajina podobná nazelenalému moři
z něhož vyvstávaly ostrůvky
krášlené radostně rozvětvenými stromy
i skupinami balvanů
odpradávna navršených pohanskými bohy
kteří je vytahovali ze dna řek
nazí a obrovití
setřásajíc z kučer stříbrné vodní krůpěje
opojeni dobrodružnou rozkoší chaotického tvoření

přejel jsem palcem po žilce jednoho kamene
v místě kde se ztrácí z dohledu
zdálo se že evokuje pohyb

tak to vypadá
když se pohybujete ve třech rozměrech
stačí okopírovat co co vidíte a slyšíte

a máte to

dalo by se tedy říci
že dělat trojrozměrné věci je snazší
než třeba dvourozměrné že?
ty je totiž třeba dobře umět
chce to odstíny a perspektivu
ale jakou?
tu z pravého oka nebo levého ?

všichni umělci se zabývali tím
jak se nějaké scéna jeví oku
jenže člověk má oči dvě
možná proto nevidíme dobře hranice věcí
nebo je to tím že žádné hranice vůbec neexistují

tady to je
dotkni se tady
a pak támhle
vidíš sedí to
je to vidět
a je to cítit

kde je hranice mezi mnou a tebou
tady kde se tě dotýká moje ruka?
to je však jen hranice hmatu
když zatlačím změníš se
a jak mám rozlišit tebe od jiné
také jenom hmatem?

když poodstoupím
nedotýkám se tě
ale cítím tvou vůni
příjemnou vůni zeminy a čerstvosti
a když se tě dotkne někdo jiný
slyším ten rozruch
dokud se nevzdálím příliš
pak už jej neslyším

že by právě tam byla hranice
mezi námi dvěma?

když ale otevřu oči
přece tě vidím
a když se vzdálím
pořád tě vidím
a zůstaneš mi na dohled
dokud nezmizíš na obzoru

takže je na obzoru ta hranice
mezi námi dvěma?

možná tady zůstaneme celý život
budu tě vídat každý den
a jestli tě neuvidím protože odejdu
nevadí
jsi tak půvabná
že možná potkám někoho
kdo mi o tobě bude vyprávět
který tě popíše
který mi poví o tvých křivkách
a možná mi ukáže tvou kresbu

vím není to jako tě vidět
je to totiž ještě víc

můžu si tě představovat
jaká doopravdy jsi

možná skutečně neexistuje hranice mezi námi
stejně jako neexistuje mezi mnou a vodou
Autor enigman, 28.05.2022
Přečteno 177x
Tipy 22
Poslední tipující: zelená víla, jenommarie, Sonador, mkinka, jitoush, Marten, Malá mořská víla, Fialový metal, šerý, Lexi, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

myslím, že hranice si tvoříme my v hlavě.. možná nás opustí nebo někoho opustíme my... vytvořili jsme hranici? zázraku?
a někdy se taky s někým sblížíme... a tam najednou hranice není? nebo my máme v sobě nějakou... tam můžeš, tam ne... tohle je dobře, tohle už je moc?
Hranice si asi tvoříme my sami... nebo nám je někdo nabídne na stříbrném talíři, ale dokud se nezeptáme, tak si je stejně vytvoříme v hlavě...
a není to škoda?
jak tio popisuješ je vlastně úžasný.... vnímáš toho druhého, přemýšlíš o něm, o všem kolem.... ale přeci vždy existuje slovo... kterým zastavíš odchod její, svůj, necháš se v doteku, necháš se v přítomnosti nebo ji do své přítomnosti pozveš.... a třeba řekne jo :-)

líbí se mi tvé přemýšlení o vůni... o tom, jak zůstává...
půvab... kdo je půvabný? někdo v našich očích a třeba někdo, kdo je skutečně zajímavý na pohled... jak pro koho, že...
mám kamaráda, asi 15 let... přítele mé přítelkyně, asi deset let z našeho přátelství si myslel, že jsem hloupá... posledních pět let spolu trávíme čas, někdy tajně... někdy veřejně.... a pohled se jeden na druhého změnil... řešíme spolu cokoli a on už si o mně nemyslí, že jsem pitomá... :-)chtělo to čas, chtělo to najít smysl, proč... chtělo to zájem...
přineslo nám to mnohé... stali jsme se přáteli... a možná se jednoho dne odsune někam daleko ode mne, od našeho přátelství... od našeho poznání sebe samých... nevím, jen vím, že to stálo za to... objevit se... myslím, že tisíce maličkostí mi ho budou připomínat... ale asi přebíhám...

už ví, jaká jsem a já vím, jaký je on...
přineslo mi to do života velký poznání, neodsuzuj nikoho ani po deseti letech, když s ním samotným nepobydeš ani vteřinu...
nevím, zda existují hranice mezi lidmi, možná ano, ale vytvořili jsme je my, lidé... a možná je to škoda... :-)

22.07.2022 23:47:51 | zelená víla

Věřím..že s tebou
je ceSTa dlouhá..
protože toliko vjemů je
...všude kolem
i v nás

26.06.2022 13:49:05 | jenommarie

....Když do sebe všechno tak hezky zapadne. ....Jednota nerozděluje,ale ani nepohlcuje...

30.05.2022 20:20:21 | jitoush

Jemnocitně napsané Jiří... líbí se mi hlavně ta druhá část :)
Víš myslím si, že mezi některými bytostmi hranice vůbec nejsou :)

28.05.2022 22:42:08 | Malá mořská víla

Klobouk dolů.
ST

28.05.2022 12:38:04 | Fialový metal

Moc krásné, to jsem si hezky zapřemýšlela

28.05.2022 10:07:11 | Lexi

Tohle se povedlo .)

28.05.2022 09:02:57 | Constantine

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí