nejasným...

nejasným...

na odpolední měsíc se nikdo nedívá
právě to je však chvíle
kdy má můj zájem
protože jeho existence je nejistá

je to bělavý stín
který se noří z intenzivní modře oblohy
nabité slunečním světlem

kdo mi dá jistotu
že se mu i tentokrát podaří dobrat se tvaru a jasu?

je tak křehký a bledý a subtilní
obrys jako oblouk srpu
a zbytek dosud tone v blankytu
průzračná hostie
napůl rozpuštěná pastilka
šedomodrých skvrn a stínů
u nichž není jasné
zda patří k měsíční geografii
nebo jsou nebeskými slinami
něčím velmi hutným a konkrétním
jen o něco pevnější než oblaka
nebo jde o rozleptání tkaniva
párání kupole
průrvu
která se rozevírá v zázemí nicoty?

nejistota je zdůrazněna
nepravidelností obrazce

na jedné straně získává na reliéfu
tam, kam nejvíce dopadají paprsky zacházejícího slunce
ale na druhé straně mešká v jakémsi polostínu

hranice mezi oběma zónami není ostrá
výsledný efekt není něčím pevným
připomíná mi jeden z těch symbolů
kde bílý profil vystupuje z černého kroužku

modř oblohy postupně tíhne k barvínku
pak k popelavé šedi a k béžové
a bělosti se dostává povzbuzení
aby vystoupila rozhodněji
nejzářivější část se postupně rozlévá
až pokryla celý disk
jako by uvnitř proběhly fáze
mezi východem a západem
uprostřed kruhu jsou vždycky skvrny
jako modřiny a podlitiny
jež nosí ona oběžnice

co zůstává nejisté
je odpověď na otázku
zda tento nárůst evidence
a tato nádhera pochází z pomalého couvání oblohy
která čím více se vzdaluje
tím více se propadá do tmy
nebo jestli je naopak tím
jak vystupuje dopředu
sbírá světlo
připravuje o ně nebe
a soustřeďuje je
v kulatých ústech svého trychtýře

tyhle proměny mi nedají spát

vždy si na něj můžu počkat
ale jestli ho někde zanechám
najdu ho pokaždé už jinde
a jestli si pamatuji
že jeho tvář hleděla jistým směrem
hle už změnil pozici
ať už málo nebo hodně
i když ho sleduji krok za krokem
zaznamenávám jen nepostřehnutelně
že přede mnou prchá

tak jako žena
veselá a vtipná
čarovný dar prozřetelnosti
ve chvílích harmonie
střet nezávislosti
můj a její egoismus
ctižádost
neústupnost
nenasytná touha
ostrá chuť lásky v ranách
neschopných zacelit se
uvědomělý cit
i naprostá nedůslednost
vzdorovitost
i bezstarostnost
v přijímání nejcennějších darů
které život nabízí
ustavičné hledání
a naděje
na nádherná dobrodružství

jen zásluhou oblak vzniká iluze běhu
a rychlých metamorfóz
co by jinak pohledu uniklo

pluje mrak
už není šedý
ale mléčný a zářivý
nebe za ním zčernalo
je noc
hvězdy se rozsvítily
měsíc je velké oslepivé zrcadlo
které letí nebem

kdo by v něm poznal to
čím byl před několika hodinami?

teď je jezerem jasu
jež rozstřikuje paprsky kolem
rozlévá do tmy chladně stříbrný nimbus
a zaplavuje bílým světlem
cesty náměsíčníků
Autor enigman, 31.07.2022
Přečteno 64x
Tipy 19
Poslední tipující: jitoush, Sonador, Iva Husárková, Vivien, Malá mořská víla, jenommarie, Slav Milo, zdenka, mkinka, Frr
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

...V neustálé proměnlivosti,v pohybu...v každém okamžení jinakost......teď...teď...teď...jak okénka v animaci.....Ji./úsměv/

01.08.2022 20:02:12 | jitoush

Úžasné, kolik podob. A já si odteď pokaždé vzpomenu na tu napůl rozpuštěnou pastilku ..

31.07.2022 23:41:21 | Vivien

Nahmatal jsi...:)

31.07.2022 23:02:48 | Malá mořská víla

nejasné
A tolik myšlenek, pocitů..otevře ;)

31.07.2022 20:55:47 | jenommarie

mám ráda nejasné… úsměv.z

31.07.2022 20:27:06 | zdenka

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí