MUSÍŠ BÝT JAKO VODA

MUSÍŠ BÝT JAKO VODA

Anotace: pozoruj své emoce, jako by tebou jen protékaly...

 

     „Pracuji i o víkendech a o svátcích,“ řekla a vydloubla si pravé oko, protože ji pořád bolelo. Cvrnkla ho po něm jako kuličku. Na okamžik přemítala o svém činu. Levým se snažila došilhat do pravého důlku.

     „Krev máte v pořádku,“ odvětil doktor.

     Zadumaně hleděla do stropu. Bylo ticho. Měla ráda ticho. Nad horním rtem se jí perlila kapkami krve vyšitá cestička.

 

Démone

Bolesti

Drnkáš

Zkrvaveným

Hnátem

Přes slzy

 

   „Definuj šílenství,“ špitla Joyce a vyhloubila na podlaze důlek pro oko.

   „Udělej věc, kterou si myslíš, že nezvládneš?“ Zaváhala. Popadla skalpel a vyzkoušela ostří. Fik. Ufikla si nohu. Potom druhou. Zkoumala je. Pravá byla o něco kratší. Dorovnala skóre. „Hyk!“ Řez nebyl čistý. Kovové ostří zavrzalo.

   „Laskavost mě nutí říct ti,“ Joyce zjihl hlas, „že je jen malá naděje, že se z tohohle dostaneš.“ Sklouzla očima na pravé oko.

 

Protesty

Za noci

Žhářem

Ve dne

Katem

Nepodoben

 

     Lékař soustředěně studoval v počítači. Uvědomil si, že prší a vzhlédl k oknu.

     „Mám bolesti svalů,“ zhluboka se nadechla, nesmím se hýbat.“

     Dotkl se očima prázdného očního důlku a objevila se v nich ostražitost. Pokývl hlavou. Pokud o svéráznosti jejího jednání byly nějaké pochyby, dnešním dnem se rozptýlily.

     Čekala. Myslela na vodu, bouřící vlny a bělostný písek, do kterého se vpíjí. Azurové nebe a křičícího racka nad hlavou. Celé hejno křičících racků, protože to může zahnat nepřítele.

 

Bohu

Naléháš

Hlasem

Temným

Přec

Plným

 

     Náhle otočil hlavu. Ani náznakem neprozradil, co si myslí. Pátravě hleděl do spisů.

     S povzdechem:Mohu?“ si půjčila pravítko.

     Vrz… hyk… vrz… Dorovnala zub. A mezi sosnami, běželo jí hlavou, vítr. A slaný kouř na pláži. Ostří dovrzalo.

     „Sestři, prosím,“ pokývl muž soustrastně hlavou. Sestřička přiběhla a nastavila kýbl. Tvářila se neutrálně.

 

Něhy

Abych

Zahnala

Chlad

Jako bys

Plál

 

     Pokusila se vstát. Úklonu doprovodila krátkým švihem. Zadunělo to, jak dopadla ústy na podlahu. „Aši šem ši,“ žvatlala a vyslintávala krev, „vylažila žuby.“

     „Vaše nemoc je skutečná,“ mračil se lékař na rozlévající se kaluž, „ale není ve vyhlášce.“

     Čeho se bojím? Děvče s vlasy barvy kaštanu a tělem mučeným záchvaty bolesti klopilo oko k zemi. Hlavou mu běžely myšlenky na ochromující strach s plným vědomím toho, jak těsně vede cesta kolem propasti.

 

Udeří

Kopytem

Otec

Lži

Touché!

Duše

 

     Bezradně mrkla. „Nedožáážu,“ promluvila dřív, než mohla začít uvažovat a sestra by skoro přísahala, že slyšela zavytí, „ašak hlavně de,“ zdůraznila a z jejího hlasu zazněl tón smutku, o!“ což jí zakládalo nepopiratelné právo a bylo důkazem vší vážnosti, och... Otřásla se zimou. Červené žilky oka prozrazovaly napětí a pravděpodobnost, že meziprostor pravé hemisféry mozkové, kdysy vyplněný vírou a láskou, byl dnes již zjevně bez nároku na záchranu i po protnutí corpusu callosum.

 

Plna

Bolesti

A zmaru

Co po mrtvém

Těle?

A ona na to

 

     Sestřička ztuhla, ale ještě než stačila nenápadně zmizet ve vedlejší místnosti, jednoočka zalarmovala poslední síly a rázně přihodila do koše ušní boltce. Bylo jasné, že patří do péče psychiatra. Kvílela a koulela se neobratně ze strany na stranu směrem ke vchodovým dveřím jako zvíře. Lackové lostahují kšídla,“ chechtala sa. Jak narážela do zdi, odpadávala omítka.

     V černi bezmoci se nezaleskla ani stopa světla.Snad bychom...“ podívala se Joyce vyčkávavě na lékaře.

 

Do prdele!

Jako

Zvíře

Co si

Uhryzne

Nohu

 

     „Přijďte za dva roky,“ volal přísně doktor, když se prokoulela mezi dveře.

     Přeručkovala práh ordinace. V zájmu svého bezpečí se držela dál od zdi. Nechutné, pomyslela si, jaký čurbes jsem nadělala! Ze zvyku si sáhla na pravé oko, aby se, o chvíli později, když se kutálela ze schodů, ujistila, že takovou pitomost už nikdy neudělá. Ťapkala roztřeseně po rukou po chodníku jako opilec. Obrátila se, nejistě vracela zpátky a sbírala pusou, co jí popadalo z kapes. Jak klíče v ústech cinkaly, lidé se za ní otáčeli a tleskali.

 

Jako jehla

S kapkou

Jedu

Na hrotu

Obrací své oči

K Bohu

 

 

 

 

 

Autor Iva Husárková, 16.10.2022
Přečteno 177x
Tipy 19
Poslední tipující: Kubíno, šerý, jenommarie, zdenka, mkinka, piťura, Sonador, Vivien, Fialový metal, J's ..
ikonkaKomentáře (23)
ikonkaKomentujících (9)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Mám ráda ticho.
Jsem naprosto zdravá, přiměřeně. Prý.
Cítím se pokaženě, copak to nevidíte?
Jmenuji se Iva.
Učím se žít.
...
Tohle je ... však víš.
...
Najít odpověď na...čeho se bojíš???
Držím tě.

25.10.2022 06:09:26 | Kumiko

Kumiko, drž mě, prosím, Tvé objetí mi přináší sílu a naději. moc Tě zdravím. děkuji za Tvé vcítění. :-))

27.10.2022 06:56:46 | Iva Husárková

Nahoru dolů. taky často potřebuji. Držím tě.

27.10.2022 09:10:21 | Kumiko

i já Tebe :-))

28.10.2022 03:27:57 | Iva Husárková

Myslím, že nejlépe to vystiha Marie. Systém mašinerie, je chladnokrevný prevít.
Ach, Ivuško. Jímání života. Tolik bolesti, masochistické oběti a zmaru. Na to se nedá mnoho říci a jen duchovně pocítit.
Přesto je to nádherně napsané a jsem v úžasu, v jaké zdatné surrealistickém popisnosti. Umělecky jakoby Švankmajer, navíc ve spolupráci s D.Lynchem.
Jsi fakt v děsný hloubce a ani se k Tvým citům neodvážím. Drž se a vypluj často na hladinu pro kyslík. Smutný kroužím nad hladinou. Ale budu se na tebe laskyplně dívat*

25.10.2022 02:16:01 | šerý

ahoj, šeráčku, už jsem si říkala, jestli jsi v pořádku? nějakou dobu ses neozýval. mám velkou radost, že jsi mi napsal a taky mám velkou radost, co jsi napsal. jsem hrdá na to, jaké dokážeš psát komentáře! hodně jsem si užila "masochistické oběti a zmar", je to balzám na bolavou duši. bezmoc, když ti nikdo nevěří, sedíš sám na cizí planetě, čumíš s otevřenou pusou do prázdna, už ani nečekáš na zázrak, když najednou přiletí anděl a napíše - Tvými slovy - co tolik potřebuješ slyšet, co tolik potřebuješ, aby bylo vysloveno, aby sis zachoval alespoň zdání normálnosti při vědomí toho, že co se děje je skutečné. mám Tě tolik ráda. a přeju Ti hodně síly a krásné dny. objímám Tě, moc a moc děkuji. :-))

27.10.2022 06:51:17 | Iva Husárková

Systém je prevít, přehlíží utrpení druhých.
Tak boleSTně se to čte.
Je v tom tolik.
Moc mě to mrzí a objímám TĚ**
Hodně sil Ivu*

21.10.2022 08:25:22 | jenommarie

Maruško milá, zavřu oči a odpočinu si. až jsem se začala podezřívat, že si sem chodím pro objetí. ale je to úleva. děkuji Ti. a všem. mám Vás moc ráda. pohodový víkend. :-))

22.10.2022 02:04:12 | Iva Husárková

Však si to objetí zasloužíš milá Ivuško**
jen si sem choď, ty bojovnice ..mám k TOBĚ chuť běžet a obejmout TĚ **. Opatruj se a děkuji TI za slovíčka a užij si pohodu víkendu, snad to tak půjde, přeji TI moc, ať ji máš *:);)* papa

22.10.2022 15:05:43 | jenommarie

:-)))

23.10.2022 02:21:10 | Iva Husárková

:))*

25.10.2022 21:02:51 | jenommarie

Ivu… Objímám … tisknu… dobře vědět… stávat se pozorovatelem… z.

20.10.2022 22:06:55 | zdenka

Zdeni, mám radost, děkuji moc. objímám Tě, ať je Ti dobře. :-))

21.10.2022 03:46:10 | Iva Husárková

Líbám Tě, drahá.

20.10.2022 05:59:02 | mkinka

děkuji, že jsi četla, Jitunko. mňau Ti pro krásný den. :-))

21.10.2022 03:44:26 | Iva Husárková

I já děkuji Tobě, že jsi sluníčko.

21.10.2022 08:32:55 | mkinka

:-))

22.10.2022 02:02:41 | Iva Husárková

objímám Tě (po
dlouhé době)
:-)

20.10.2022 00:13:19 | piťura

děkuji, Péťo, já Tebe taky. :-))

20.10.2022 04:07:57 | Iva Husárková

ach Ivi... je to strhující a úžasný text, ale bolí při čtení... tak i já posílám objetí*

17.10.2022 20:56:11 | Sonador

objímám Tě, Son, děkuji. posílám přání krásného dne. :-))

18.10.2022 02:37:40 | Iva Husárková

Nejprve jsem chtěla napsat, že já tleskám tobě, ale měním to na dlouhé objetí...

16.10.2022 06:25:10 | Dreamy

děkuji krásně, opětuji. mám Tě tolik ráda. úsměv. :))

16.10.2022 07:03:02 | Iva Husárková

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí