Oblaka nad Bronxem

Anotace: Citadela reflexí, projekcí, reality a snů. Proud vědomí bez logických opratí.

 Nad vnitroblokem roztavený sluneční monoblok jaderného reaktoru na obloze sto explodujících sluncí v unci sedmého kolobĕhu duše syntéza afázie pohasínající inferno zrození. Statický objekt jak developerská králíkárna lidské funkce vědomí uzavřené do energie. Kocour meditující nad konečností tvojí logické úsečnosti zároveň si uvĕdomující bezvýznamnost všeho antropomorfogenetického úpĕní v synergii mléčné dráhy a zanikajících svĕtů lidskosti. 

 Lidskosti vykloubené z drah, ztracené v post mortálním tanci ozvĕn a nekonečných verdiktů nad osudem, nevyhnutelností, změnou, aktivním vnímáním volby vnímaného, totalitní paralýzou všech vztahů kvant nekonečných možností. Než se sluneční monoblok stane plátnem pásma paměti blahá tekutost z hrudi zamrzne ve vteřině řinčících okamžiků a ve tmĕ ze tmy nevidoucí stanou se vidoucími. 

 Ti jež byli ochuzeni o smysly jim se zrodí cit ve kterém mohou zmírat pro smysl a smyslem osvíceného paprsku imaginace, v kráse nastavené sluneční líce tvorba zapomenutého prince a jeho vĕrného vĕčnĕ přítomného kocoura a jeho lyricky expanzivního nocleha. Nad vnitroblokem sluneční monoblok roztaveného reaktoru. Objevíš vše co chceš.