vysílačům a vysílačkám...

prošel jsem magnetickým polem
vlčích máků
když se z něj zvedlo hejno vran
moře se vzdouvalo
jak rozdrnčená struna
a ručička kompasu se roztáčela
do všech stran

pak jsem to zaslechl
ten vzdálený signál
z hlubin vesmíru
nebyla to žádost
ani průzkum
prostě jen pozdrav
co byl vyslán
připomínal zpěvem velrybu
nebo pohlazení měděné cívky
rozevlátých vlasů
a najednou byl tak blízko
tak blízko srdci
že se stačilo jen naladit
poddat se vibraci
a prožít vše v té frekvenci
naživo

zlehka jsem se uklonil
tak trochu symbolicky
v ladnosti jeřába popelavého

s radostí přijímám