ta po níž se pátrá...

ta co se pohybuje mezi světy
ta co má mnoho jmen
ta co pochází z hvězd
mistryně úniků

říká se že ji lze najít
jen pokud to sama chce
je všude a nikde
a zná zítřejší slunce

místnost zaplnila okamžitě
příjemná melodie
minimalistická skladba
balada ze ztraceného světa

ale ten její hlas

pohybující se od sexuální intimity
až po nádech nezměrné vzdálenosti
jako by přicházela z Univerza

v pomalém tempu
lámající slova na slabiky
roztahující se až na hranici možností
a zároveň měla švih
takže dokázala oslovit
a současně čímsi unikat

když píseň dozněla
už jsem se zvedal
ale její hlas se náhle vrátil
jako vřelý šepot
naléhavý a důvěrný
sdělující pouhá tři slova
opakovaná zas a znova

ani jsem se nepohnul a naslouchal
jako bych čekal na nějaké odhalení
nemohl jsem uslyšet nic jiného
než co už jsem slyšel
přesto jsem něco jiného uslyšel

vtáhlo mě to do sebe
hypnotizující
měkký svůdný a chraplavý hlas
šeptající do ucha
sugestivně a eroticky

začalo mi být horko
cosi jsem neslyšně vyslovil
ta intenzita mě zcela pohltila

pak se stalo něco podivného
ta tři slova nebyla neměnná
změnila se
ne však slova samotná
ale jejich vyznění

nebylo to prohlášení ale otázka