OvC

Temno noci, neslunečný jas a bestie ožívá aby se najedla. 

Rozprostřené a neutříděné menu nočního chodu přežívá v dusnu elektrického výboje, páteře a zkratu, čeká až předhodí zamšelému davu své játra. Otroci moci v dřevěných krystalech opečují nabídku lásky, složí svou báseň chtíče v nejasné rýmy. Otupělá mysl čeká jen na příval, chodí k ničemu odnikud, ze tmy se noří a pálí zbytky vegetace v osamělém koutě. 

Děvět krát šest krát deset, bufet je otevřen, vítejte hosté. Básně zamknou do modrých desek, pojďme rozervat pradávný les. Jeho stromy, plody, vyprázdnit nekonečný hvozd a naplnit jej vlastními dětvi v rakvích. 

Roj termitů bez ustání vraždí, nic nepřijde na zmar, bestie již nedočkavě čeká a ubíhá čas, jak první hosté beru si příbory do rukou. Co bylo dole, mělo být nahoře, strakatá můra plive dehtové závoje a pyramidu vybuduje za pouhou noc. 

Vyrvali vnitřnosti stroje i těla, nakrmili ohyzdnou stvůru vlastními potomky a čekají na spasení. 

Žluté kužely protnou vesmír, pro tento den již bestie žrala.