rozpusti lá...

zíral jsem na mračnou oblohu
když se cosi objevilo na severu

vše to odsouvá
absorbuje oblaka
maže je z existence
obrovská bledá stěna
pulzuje
blíží se

že by bouře?
můžou být bouře tiché?

něco se dotklo mé tváře
natáhl jsem se po tom
ale je to vmžiku pryč
jen tvář mám mokrou

z nebe se snáší něco dalšího
zachytil jsem to na koneček prstu
zvednul k očím zadržel dech
a přitom cítil jak dýchá

krystalová síť s jemným fraktálním lemem
rozpouští se
no jistě
kdo tohle umí
než sněhová královna

její kód je tak elegantní
že zabírá jen zlomky paměti
tak nekonečně komplexní
přitom nespotřebuje
téměř žádné zdroje

zakrývá přede mnou veškeré detaily světa
zpomaluje pohyby
tiší rytmy
je brilantní
má jen jediný cíl
ovládnout jádro
a asimilovat návštěvníka

měl bych se bránit?

tak to nefunguje
je třeba porozumět
každý vzor má určitý význam

a najednou jsem to uviděl
byla to kódovaná zpráva

zahřej mě