leze leze na kameně...

stoupal jsem do vyšších poloh
na svazích hory Helikón
po prastaré stezce
kolem rozbitých kamenů
a rozhlížel se po nějaké múze
nebo alespoň po nějakém náznaku
/mimochodem
víte že vrchol je o celé věky starší než úpatí?
takže když stoupáte
není to vlastně pohyb prostorem
ale spíš pohyb zpátky v čase
jako když vstupujete do archivu/

možná že na mě vyjukne zpoza rohu
nebo uvidím velejemnou stopu v prachu
či nějaký ten doušek sladké inspirace
z pramene Hippokrené
jenže když jsem dorazil na vrchol
bylo zamčeno
a cedule na dveřích hlásala
,,přijdu hned,,

dřepl jsem si k pařezu
a pozoroval rejska
když vtom koutek oka
zaznamenal zvlnění v zeleni
a zahlédl šokující bílou pleť dívky
s růžovými bradavkami
co se ke mně blížila zlátnoucím kapradím

zatajil jsem dech a pak už jen zíral
jak jí vlasy nehorázně padají po úzkých zádech
jak tančí kolem srdcovitých hýždí
zatímco mi po ochromené ruce
přeběhl ten filuta rejsek

rozhostilo se ticho
stromy hořely jako pochodně
tam kde prošla
obloha ze zaprášeného stříbra
zahalila vše mlžným oparem
a ona to zlatavé listoví nerozvlnila
o nic víc než ondatra

co byste rád mládenče?

zajímalo by mě
jestli se dá sestavit bůh na míru?

vy nikoho takového nepotřebujete
vám stačí pár kamenných desek
a okřídlené sandále