nefiltrovaná...

někdy si jen tak vylezu
na jednu starou budovu
s jejími dračími chrliči
usednu na střechu
sleduji světlo co se od nich odráží
a vnímám energii
která mezi námi proudí
jako bych seděl u rádia lineárního objasnění
a chystal se odvysílat signály
do nelineárního světa
stvořením z ohně bez kouře
jenže ti plecháči zmatněli a ztichli

co se to stalo?

náhle se objevila
dcera živlu vědění
nespoutaná prostorovými omezeními
plamínky jí tančily v očích
i kolem špičky jazyka když promluvila
myslíte příteli že mají andělé kolena?
vzápětí se usmála
to já jen žertovala
víte každá bytost je v každé chvíli schopna
pamatovat si všechno co se jí kdy stalo
a vnímat všechno co se děje kdekoli ve vesmíru
jenže mysl respektive mozek se chovají jako filtr
a chrání před zahlcením a zmatením tím
že nevpustí dovnitř většinu toho
co bychom jinak v každé chvíli vnímali
a tak nám zůstane jen specifický výběr
který můžeme prakticky využít
což se stalo i s těmi chrliči

dá se to změnit?

jistěže ano
vyřadíte pojistky
a zažehnete melodii

milá Schatje
říká se že vaše písně se vinou
vzduchem vodou i zemí
a tkají krásu
mají také nějakou barvu?

ano něco mezi vámi a mnou
a pak to vyslovila jazykem kamene

bylo to krátké a podivné
kdybych použil algoritmus
antiharmonicklé estetiky
dalo by se to popsat slovem rozkošné

a chrliče se rozzářily a zapěly
viz co je k vidění
slyš co je k slyšení
mluv co je třeba říci
a dotýkej se čehokoli