Anotace: ...
oklepal jsem se
ze zasnění
od houstnoucí mlhy
vagabundů
a rozbořených vizí
kde kdysi proudil
pramen stříbrných tváří
hypnagogicky vzato
na okraji spánku
vidím hostinec s mlýnem
kde se váží srdce
myšlenky
zenem
po levici
v teplém zřídle
kamenných zdí
Sarría vycpává
říši umělých ňader
na něž tupě zírá Eisenhower
chcete mě ukonejšit?
ani ne
řekla královna medu
v cibulových slupkách
z purpurových peřin
a vyryla do mě profil tanečníka
co jančí
v prachu dekád
do divoka
tajná síť tvých vnitřních vizí
je čím dál více rafinovaná
předává, snímá, roz.nabízí
a podněcuje smysly - je nám podaná
na tácu z dlaně ryzí a všeho vážně dost
v chutích, co jazyk předtím neokusil
je k potěšení vejít sem jak host
kdy pro chuti se sousta stokrát obrací
a pokaždé jsou jiná - a výsostné, že trumfují jsou imaginací
:)*
01.12.2024 07:52:43 | šuměnka
Srdce netřeba vážit, stačí si jej považovat...
Co srdce utluče, to cítíme*
Janči v svém profilu, eni, profituješ z toho... Aniž bys možná chtěl, sluší ti to:-)))*
30.11.2024 15:13:37 | cappuccinogirl
Jako by se to postupně rozjíždělo
30.11.2024 09:11:04 | poslední mezi prvními