paměti...

myslíte že existuje někdo
kdo drží všechny nitky
zná pořadí i pointy
jak všechny příběhy
ty co se staly
i ty co ještě ne
plavou kolem nás
v prvopočátcích chaosu
křičí i šeptají
prosí i pošklebují
potkávají se a míjejí

co jsem napsal mrkněte

smrt se začetla
docela zapomněla
co vlastně chtěla
a kosa jí zrezivěla

nikdy jsem neměl rád konce
vlastně si nepamatuji
žádný konec knihy
ani jednoho filmu
jestlipak existuje
taková diagnóza
neschopnost pamatovat si konce

a proč by si je měl člověk vlastně pamatovat?

možná proto si pamatuji začátky
pamatuji si
jak jsem jeden čas chodil spát brzy
a jindy zas až s ránem
jak tenkrát na saních přivezli led
jak jsem byl u cikánky
a co mi předpovídala
pamatuji si jednu růži
jíž se dívám z očí do očí
stejně vysoký jako ona
pamatuji si
jak v mokrým kabátě
trčím v zákopu nějaký války
a kouřím krátký ostrý cigára
pamatuji si
jak sedím na kameni kdesi v lese
zmatený a nejistý
zavazuji si sandály
a nastavuji tvář slunečnici

usmála se napůl ve stínu

příteli patří ti všechen čas
každé místo je tvé
to co hledáš
hledá tebe
to o čem sníš
sní o tobě
víš a tak
jsi tam správně

zítra tě potkalo zrození