o brnění...

nízko stojící
ba přímo skoro ležící
zimní slunko
utrousilo zlato
na vrtivém plevelení
zatímco já se prodíral
obrněn trpělivostí
šlahouny sytě zelených
mezi balvany
po kterých stékají prameny
jako po tvářích prastarých
a ve vráskách maluje mráz
ledovým štětcem podivuhodné tvary
za čímsi
o čem jsem neměl ani zdání
a přesto mě to přitahovalo
jistou půvabně vzrušující esencí
o které se zmiňují báje
z říše zvířecí

panovalo hutné ticho
v mnoha nuancích
takže v takové chvíli
vysoce zpěvavý hlas udiví

přimhouřila oči aby se utlumila
zlehka upila ze žloutnoucího kalichu
to docela ušlo příteli
chvíli jsem si myslela
že jste skutečný čaroděj

ale kdeže jen jsem okouzlen
koukám že máte nové šaty
takové paprsčité jako Hórovy eony
utkané z návraty

to je brnění

myslím že jej nebudete potřebovat
víte že opakem závislosti
není střízlivost ale spojení
když jste izolovaná či unavená
navazujete jen vztahy co vám uleví
což je destruktivní
jde o to oprostit se a vazbit
to co vám přináší pocit radosti
lidé se přirozeně sbližují
když jsou šťastní

mravně vzato
jste jednoznačně
ten nejpodivnější tvor
jakého si lze představit
ovšem co se čaroslov týče
chovám k vám úctu pane

stejně jako já k vám Cara Soror

přiblížili jsme se
a kousek nad námi
vítr smýkal zmuchlanými lůžkovinami
rozestlaného nebe