Anotace: ...
kráčeli jsme po okraji hvozdu
kolem rostl vřes kvetly koniklece
a já s pocitem
že mám přesně tu správnou výšku k ženě
která se vznášela po mém boku v zefírových šatech
náhle pronesl
to není možné!
jak se to mohlo stát?
překvapeně se ke mně otočila
světlo bylo příjemně tlumené
díky slonovinovým břízám
jež deštníkem listů narušovaly
průlivu slunečních paprsků
nesnažila se předstírat mimořádný půvab
možná proto byla krásnější
než jak jsem ji kdy viděl
co není možné? otázala se
že bych mluvil nahlas?
to bude tím zvláštním tichem
neřekl náhodou někdo
že nadsázku používají lidé
kteří se snaží skrýt své skutečné pocity
to jste si právě vymyslela že?
víte co je největší dobrodružství člověka
poznat a pochopit věci
kterým nikdo předtím nerozuměl
není však třeba aby každý nový poznatek
měl nějaký konkrétní užitek
docela stačí když se něco dozvím
a pomocí důkazů vybalím z temnoty nevědomosti
lehce se zachvěla vzrušením z představ
které jsem jí vykreslil
děkuji příteli
nikdo předtím se mnou takhle nemluvil
podívejte! vykřikla
a v očích jí zavířila kosmická tornáda
támhle jsou kaštanová dvojčata
miluji znamení když jsou příznivě nakloněna
zamumlal jsem
kalich mi po okraj plníš
prostíráš mi stůl před zraky protivníků
hlavu olejem potíráš
to je citát z žalmů že? poznamenala
vy máte příteli nějaké nepřátele?
jen sám sebe
víte milá Tumultous
povím vám o skutečném znamení
když jsem vás poprvé uviděl
jak rozmlouváte s přáteli
připadalo mi že vám ze rtů padají růže
a já se nemohl rozhodnout
zda na vás víc obdivuji vaši moudrost nebo dobrotu
ačkoli jsem často podezírán z lenosti či rozbíhání zájmů
mě připadáte jako soustředěný člověk
jen ve věcech které mě baví
fascinuje mě ta
co nás obklopuje a obepíná
a my z ní nemůžeme uniknout
ani hlouběji do ní vniknout
tvoří věčně nové tvary
co tu je ještě nebylo
co bylo už se nevrátí
žijeme v jejím středu a jsme jí cizí
bez ustání s námi rozmlouvá
ale své tajemství nevyzradí
ustavičně na ni působíme
a přece nad ní nemůžeme mít moc
věčně buduje a ničí
přitom její dílna je nedostupná
její potěšený smích se rozezněl vůkol
no možná vám ji jednou zpřístupním
předpokládám, že arganovým olejem, je totiž nejlepší...
líbí se mi tvá všímavost... všímavost k ostatním je vlastně úžasná...
je oázou ve světě, kdy chtějí víc, víc po všech... nezralé děti odložíš ze školy, pro jejich dobro - rodiče jdou jinam a tam jim jupííííí jupíííí řeknou jen je dejte do školy... opožděnému dítěti doporučíš menší školu s logopedií, když v sedmi špatně mluví... obejdou to a radují se, že půjde kam všichni ...
... pochopit to, čemu někdo nerozumí...
... někdo rozumět nechce...
... ustoupit a jít jinak...
a pak najednou potkáš člověka a volá, já si vás pamatuju z nemocnice... jéééé, ... to bylo fantastický...
a pak potkáš přítele před pětadvaceti lety a řekne, to bylo s tebou fakt fantastický...
pak potkáš známého, co se vaše cesty rozešly a on ti pošeptá, chybí mi naše přátelství...
pak ti doma poví, jak moc tě milují a že jsi to nejlepší, co je mohlo v životě potkat...
... nic není nemožné...
30.03.2025 03:35:31 | zelená víla
vybaluješ z temnoty nevědomosti
a v procesu tom přidáváš si rovnou vlastní vzhled
jak prozíravé - nechtít být doktor věd
protože pak se síla nekonečných možností
lepí jen jedna na druhou
tvá vlastní lávka nad propastí jiných - ti vede za duhou
mluvíš tu slovy jako činy
tvá dílna opracuje s láskou kameny i dříny
a její potěšený smích tu vždycky někde bude
protože dokáže být nikde - jako všude
:)**
28.03.2025 07:44:42 | šuměnka
vyplatí se u tebe počkat až bude klid, pro lepší ponor a zvuk... děkuji
27.03.2025 08:24:45 | nehledaná
Koniklece kvetou brzy na jaro, kaštanová dvojčata spíš asi strom? :o) Se mnou chodívá vnučka. Nosíme kelímek na žížaly a chrobáky. Teď se chystáme na návštěvu do staré vodárny nad lomem, bydlí tam paní se synem, starají se v zimě o ty dva naše kozly, Prince a Krále. Paní je po mrtvici, není to dobrý...Ty tvoje rozhovory čtu ráda. Dneska se na chvilku zastavila u těch růží, něco mi tam vadilo. Možná ze rtů padaly věty růže...
26.03.2025 17:51:28 | Philogyny1