hlasně...

nic není tak černočerné
ani mlčenlivé
tak matně lesklé
buclaté a hedvábně lesklé
jako zralý lilek

úžasná a jedinečná zelenina
někdy si říkám
že mi připomíná tuleně

už jsem se natahoval
pro jeden z těch přírodních úkazů
když kdosi pronesl
vezmi si cuketu

pohlédl jsem na lilek
mlčenlivost zřejmě vzala za své
a napadlo mě
že třeba jen netouží být sněden

máš poslední pokus
ozvalo se vzápětí
a přede mnou se vyloupla dívka
oděná jen do slupky z indického sárí

chvíli ještě prodlévala
v bezejmenném mezistavu
/zírajíc na mě
jakoby vymýšlela vzorek na tapetu/
v němž se lámou a protínají
souřadnice místa a času
v podivných končinách
kde se nacházejí lidé
co právě prozřeli
poté však
už pohotově seskládala dílky
svého bdělého vědomí
povězte mi příteli
ocitl jste se někdy
ve škole pokušení?

víte milá Auberige
věřím že se člověk může vybičovat
a krok za krokem postupovat
po křivolaké cestě lidskosti
aniž by podlehl ležérnosti
jsem přesvědčen
že v tom nekonečném pachtění
nás vede snění

víte co je zvláštní?
že to co nazýváme novým
je vlastně vždy starší než to předchozí
nikdo není tak starý jako ten
kdo se narodil poslední

co vy jste vlastně zač?
připadáte mi blízký

jsem důlní inženýr
a projektant černých děr
myslím že člověk se může vyvíjet
a přitom odolat pokušení
i když v dnešní době
podobné snahy připadají lidem
směšné a patetické

kdy jste potkala někoho
kdopak by se toužil stát
lepším člověkem?
pokora sebezapření
vděčnost odříkání
a další staromódní ctnosti
dnes prý svědčí
jen o slabé vůli
nedostatku kuráže elánu
talentu či sexappelu

pohlédli jsme na oblohu z reklamy
mléčnou dráhu brázdily lexusy
po souhvězdí medvědice
stékal z lahve pramínek whisky
a místo měsíce se vznášel dietní sýr

v očích se jí probleskl jakýsi smutek
ale vzápětí zaperlila žízeň
líbíte se mi pane
takže to s vámi zkusím

a rozvinula se