ležérně...

slunil jsem se na lehátku
ladil struny myšlenkám
a jedním uchem poslouchal
útržky zpráv z dráťáku
zavěšeného na totemu
nějaký profesor morální filozofie
radil ve věcech vztahů a žárlivosti
,,hlavní je dát kopačky jako první,,
což se mě netýká
protože nosím jen pantofly

další expert na kosmologii tvrdil
že existují hvězdy bílí trpaslíci
jejichž jádro tvoří výlučně diamanty
což vyvolalo velké rozrušení
mezi prodejci konzumní keramiky
takže roztloukli všechny sádrové šmudly

následovalo fórum o čase
kde jeden ze zúčastněných lamentoval
že mu život protéká mezi prsty
a jak by se to dalo zpomalit
aby stíhal doopravdy prožívat
načež se vzápětí vyrojily komentáře
,,tak postav hráz,,
/odp. ale co kdyby se protrhla?/
,,zkus pálení trávy,,
/odp. to se hrozně vleče/
,,pořiď si blány člověče,,
/odp. od pana Ká z Čera/
ale asi nejrozumější bylo
,,vezmi si rukavice trotle
a začni doopravdy něco dělat
v tom spočívá prožívání,,
načež mě paradoxně napadlo
jedno moudro z Dhamapady
,,horlivě hledej samotu
ať sedíš ležíš či putuješ
a prodlévej samoten
když krotit chceš tělo své
staniž se mechem
na boku kamene

to se vám celkem daří
zachrastila úsměvnými oblázky úst
a ladně /i skalnivky mohou být půvabné/
vykročila ze svého těkavého stínu
do toho mého ustrnulého
a tak trochu jej vyšinula z rovnováhy tím
jak se provokativně podrbala na stehně

mám pro vás jedny hodinky příteli
sice nejdou ani nemají ručičky
ale jinak jsou skvělé
měří totiž bezčasí života
a nadčasovost člověka