Anotace: Vnímáme jen budoucnost, včerejšek vzplál, ale přítomné dění přehlížíme…
Sprintují.
Všichni sprintují, aniž by měli tucha - kam.
A tak se ptám - včerejšek vzplál na popel, rozprášil se nad korunami stromů a ty věříš tomu, že se zítřek postaví?
Avšak přítomné dění nezříš jako dar - ta jiskra zmizí.
Bloudíš labyrintem,
kráčíš na sever - slepá ulička,
na jich - slepá ulička,
na západ - držíš plamen lásky,
jenž plápolá u stinné zdi - zhasíná.
A tak se ptám - zříš slovo? Cítíš slovo? Nasloucháš slovu? Pouhá dvě písmena - Až.
Až naleznu Eden, kdež svitu andělé mávají.
Až srdce tlukotem rozbuší se - líbám ji.
Až vypěstuji bohaté kvítí, předám Ti, předám Ti tikot, jenž je ze všech nejvzácnější.
Vyřkneš jedno - dvě - tři, úsměv se vytrácí
a usínáš.
"..mluvíš mi z duše.." - tak se to přece říká
avšak Ty fakt mi mluvíš z Duše / neb já se dění neodříkám :))*
02.04.2025 13:43:02 | šuměnka
Možná právě v tom tichém neodříkání tkví pravý Eden :D
Děkuji za zastavení
02.04.2025 14:01:19 | adelhamerska
m.o.ž.n.á? - kéž by :)*
02.04.2025 14:10:29 | šuměnka
Možná klíčí pod nohama, jen na něj nahlížet jinýma očima...A my si ten pohled zasloužíme :)
02.04.2025 14:24:30 | adelhamerska