Krajina souvislostí
Krajina souvislostí
Anotace: .....Jsi pěšina v tichém lese a já jen s úctou našlapuji...
Stmívá se
řetězí se světla,aby bloudění získalo nový rozměr
ztratíš se,aby si tě našlo jiné smělejší putování
možná to úplné,kde hranice neznamenají oddělenost,
ale území propojování,styčnou plochu dotyku
putování,kde co se osvětlí,to se rozplyne,
zdánlivě zmizí, pohrouží se
a stín se schová do nepředvídatelného těkavého zítřka
nebudeš spát,jen bdít ve svém vzestupném rozpoložení
vyslyšíš krajinu,která si tě přitáhne,podmaní,
vytáhne si tě a tak naváže se
prostoupí tě svými proměnlivými aspekty
opanuje tvoji tělesnost
zaroste do tvých hlubokých polí
vysuší a zároveň ovlaží tvé zdroje
vypne tě jak luk a
pronese jak zpomalený šíp bez otráveného hrotu
nebo tě schoulí v labyrintu do spirály ulity
a nechá tě tápat,získá si tě,neboť ožije a ty s ní
propojí se od kořenů
proplyneš jí jako ranní nadmechová pára
ohladí si tě jako oblázek
blažený z opracování váhavých ostrých hran
podá si tě dechem lesa až do korun
skrze zpěvy skotačících sborů
tam polaská tě vzdušnýma rukama vzestupných proudů
a střemhlavě sestupnými záchvěvy křídel dravců
nad vodami utíkajícími z pramenišť do vzdálených ústí
a nad horstvy ,kde se dýchá do nadoblačného blankytu
pak zatočí tě ve víru jako ve starých dětských hrách
s vesmírnou páskou na očích
uzemní tě,abys mohl opět po svých,i když jinak
zavrtáš se do sebe, prolneš sám sebou
a možná v onom otočení padneš do uvědomění si podstaty
prosytíš se a krajina projde tebou a ty jí
zarosený a omytý, znovuobjevený
zacelíš se a zocelíš v celistvém vnímání
ve vnímání jednoty
propojíš se a poznáš se
Ty jsi.
Poslední tipující: bezhlavý jezdec, Lůca, Iva Husárková, Sonador, jort1, cappuccinogirl, IronDodo, Ž.l.u.ť.á.k., šerý, Helen Mum, ...
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk13.04.2025 21:45:44 Sonador
když jsem tuhle pěšinu zahlédla, byla jsem moc unavená po ní jít, ale volala mě... a jít po ní je blahodárné... myslím, že na ní chvíli zůstanu... v propojení...
jsou věci, které umíš jen ty, Jituško*
19.04.2025 20:30:25 jitoush
.....Jsem ráda Katy,že jsi tudy prošla.....těší to,když se nějak dotýká.....Ji.
06.04.2025 21:06:34 cappuccinogirl
propojení, co nebere, ale dává, co splyne, aby obohatilo a samo bylo obohaceno, takové se mi líbí a moc...život je boj - tady je ale zóna klidu, smíru, tak to cítím a díky za to moc, jen jsem četla, ale dalo mi...*
08.04.2025 21:54:17 jitoush
......Mám za to,že je dobré vytvářet co nejvíce zón klidu,však toho neklidu je pod pokličkami i mimo ně přehršel.....proč ještě přikrmovat......tak díkec Cappu za nákuk....Ji./úsměv/
06.04.2025 14:14:06 šerý
Tvá tvorba mě vybuzuje k levitaci. Člověk má v sobě obrovský rozměr a když najde tu vůli vztřebává do sebe, hledá, přichyluje se a pojí všechny smysly okolního světa. Někdo je vyhořelým a stele skonu černou duchnu. Ach, ten blázen! Stačí se usebrat a vyjít - třeba, jen před dům. Naslouchat zvukům, nechat na sebe po dešti kapat z javorů ještě nasáklé kapky mračnem. Užívat si baletu motýlů a třeba i očima hledat co nejkratší cestu, vlekoucímu se starouškovi s igelitkou k večerce. Nabrat si do kapes lesního ticha a doma do nich zabořit prsty a uždibovat z něho chutné žmolky.
Vše jak na pumlíči Země, který se k nam kutálí a rozverně poskakuje. Nabízí ze svého menu pro vírou hladové celého světa. Však stačí si nahlédnout i do tvé úžasné básně, která je rukojetí "Jak na to!"
Nechtěl bych z té kompaktní básně (snad by ale potřebovala mezírky, aby se mohl čtenář z hluboka nadechnout a znova se ponořit) některým veršům stranit. A tak jen šeptem písma pro tebe, aby se nečertily. "...opanuje tvojí tělesnost / zaroste do tvých hlubokých polí* Nebo " ... podá si tě dechem les až do korun"*
Četl jsem si báseň několikrát a drží mě za ruku. Zas vrátím se k ní, má mojí záruku.
Mám radost a potěšení z tvé práce.*
08.04.2025 21:50:31 jitoush
....Jejda Šeráčku....jsem až poskočila radostí jako děcko,že něco mnou vytvořené Tě drží za ruku, že jen tak chvilku kráčíte pospolu s úsměvem a užíváte si té energie sdílení.......a myslím,že zrovna Ty jsi téměř nedostižným pozorovatelem pěkně výživného hemžení v okolním světě.......Jj....lesního ticha po kapsách není nikdy dost......tak jen tak být a vědět.......tak poklona milý pane.....a zasejc snad někdy za ručičku zatahám nebo pevně stisknu nebo jen tak v pohlazení........tož tak...děkuji.....Ji./úsměv/
06.04.2025 10:52:35 Helen Mum
Vnímám čistou posvátnost z Tvého textu, Jituško...
A tohle by lidé měli pamatovat a ctít v pokoře vůči všemu živému: ... kde hranice neznamenají oddělenost, ale území propojování, styčnou plochu dotyku...
Krásný text jsi nacítila, milá Jituško... děkuji :-))
08.04.2025 21:38:32 jitoush
Nevím Helenko milá,zda nacítila,ale faktem jest,že ten text ,ta slova, ke mně vplynula tak nějak přirozeně...prostě to přišlo......to se i zamýšlím vlastně zpětně a rozkličuji to své.......vážím si,že sem vstupuješ a čteš,že vnímáš,jak vnímáš.....ta vyjádřená zpětná vazba je pro mě obohacením ......tedy s úctou děkuji......Ji./úsměv/
05.04.2025 22:36:39 Vivien
Od kořenů ke korunám. Ne ne, to se jistě nestmívá. Ledaže bych při tom koukání nahoru zapomněla sluneční brýle. To pak jo, to se ztratím hned. Chvilku si v tom "rochnim" a pak se zase, bohužel, musím najít a trefit zpátky do sebe. Občas při tom narazím do stromu, patrně aby každý záslužný čin byl po právu odměněn. Ty Jituško, jak jemně si našlapuješ, to už máš na rozdil ode mě, určitě životem zmáklé líp. Holt jsem občas slon v porcelánu.
08.04.2025 21:28:29 jitoush
....S tím zmáknutím si nejsem až tak jistá.../úsměv/....každý máme své přednosti a "zadnosti".../ú/.....no a když narazíš do stromu,tak proto,aby sis ho všimla..../ú/....
vždyť jsou to mnohdy krasavci a mají pro Tebe krapet k nabití....jen se tak opřít o velikána a trocha se zasnít,to jde k duhu.....vzhlédnout do nadhlaví a malounko se ztratit....zatoulat se v příběhu lesa a jen se tak pošetile usmívat tak nějak pro sebe a načerpat pro dny příští....však jsi Viv horal a jistě mi rozumíš.....aby se člověk našel,tak se musí i ztratit.......tož tak....Ji.
