per spek ti v ní...

plul jsem klikatě v horizontální poloze
k horizontu černé díry
prostě jen tak
vydat se a spatřit očima vlastní mysli
co se děje na tom místě a za ním
kde se prý zpomaluje čas
uprostřed žhnoucího materiálu
který víří tak prudce
a je rozžhaven tak moc
že se dá detekovat i miliony let daleko
docela jednoduše sítí železných tyčí

a víte co?
normálně jsem ho překročil
nic podivného se nestalo
kromě toho že jsem zmizel z dohledu těm
kdo mě pozorovali ze břehu
a ocitl se za jejich obzorem

jde totiž o to
že pro toho kdo překročí horizont
se čas nezastaví jen ohýbá prostor
asi jako když pletete svetr
a stáhnete několik oček

možná vás napadne
jak může být čas rozdílný
a který je tedy ten pravý?

ve skutečnosti ani jeden
otázka je nesmyslná
stejně jako ta
kde je na Zemi nahoře a kde dole?
když se postavím na jakékoliv místo
budu nahoře a ostatní dole
jelikož každé místo stanovuje jiné nahoře a dole
rozdíl je pouze otázkou perspektivy
lokálního pohledu na věc
stejně tak má každé místo ve vesmíru svůj čas
a celý svět je utkán vztahy mezi nimi

najednou se prostor zvlnil
vyšinul z boků oddělení vejcovitého tvaru
a z narušené linie se vyloupla dívka
kupodivu šarmantně smíchaná

s vlasy do trychtýře
působila lehce výstředně
navíc měla perspektivní brýle
takže nebylo poznat
jestli k vidění nebo na čtení
a když se něčeho dotýkala
činila tak s opatrností žen
s pěstěnými nehty

byla malé postavy
rysy obličeje téměř dětské
ale smělý a odhodlaný pohled
co dodával té jemné osůbce
rozkošné kouzlo rozhodnosti
a svérázný půvab
živelné čipernosti skřítka
zbaveného prokletí

zamyšleně jsem prohlásil
připomínáte mi někoho z obrazu
myslím že od Albrechta Dürrera
Melancholie I.

to je možné řekla s pomalovaným úsměvem
byla jsem jedním z modelů

prohodil jsem žertovně
byla jste hoblík pilka nebo kružítko?

to ji trochu namíchlo
takže řekla poněkud nabroušeně
teď jsem zvědavá jak mi to vysvětlíte

víte drahá Wieiw
nejednoznačnost mezi perspektivami té rytiny
pro mnohé odráží a představuje melancholii těch
kdo se marně snaží dosáhnout
absolutní pravdy a krásy

to ovšem není můj případ
mě se naopak zdá
že je zdrojem jemné závrati
závrati z lehkosti
z opojné nesourodosti
oné jemné struktury
která tvoří realitu
jíž jsem součástí

mám přístup jen k perspektivám
a realita není možná nic jiného než perspektivy
neexistuje žádné absolutno
jsem omezený pomíjivý
a právě proto je mé bytí
tak snadné a sladké

to už je lepší rozveselila se
tak ke mně přistupte blíž příteli a ochutnejte