svatyním...

zmítal jsem se mezi
římským dřevem
normanským jilmem
a základními kameny
jisté observatoře
jejíž pilíře se blýskaly zlatem

podobný povrch mají
asi jen výsostná území
a na okrajích se jimi neplýtvá

zvuky se kroutí a křiví
v nezvyklé akustice té končiny

přemohla mě nesmírností
takového zážitku
a přesto jsem byl přesvědčen
že mi něco uniká
že něco nevidím jak bych měl

to se může stát
řekla s úsměvem
vtom zvedla dlaň
zastavili jsme
a ta změna hybnosti
vytřásla ven roj událostí
z obloukové svářečky jejích vlasů

jsme na místě řekla prostě

byla to hranatá kaple
pravděpodobně svaté intoxikace
podle všeho imunní
vůči transmutacím
jež postihují zamilované

jak se dostaneme dovnitř?

zhoupla se v bocích
jak vývěsní štít
ozdobena symbolikou
víceznačností mladistvosti
s tělem mořského savce
a s klíčícím úsměvem řekla
nepotřebujeme klíče
stačí otevřít srdce

vchod se rozevřel
jako lilie co se pohybují
vadnou nebo kvetou
zcela nezávisle

diagonály prachu a světla
pronikají v závěsech sametu
a třpytivě rýsují vnitřní soumrak
obtěžkán vůněmi okvětních plátků
a šepotem pravěkých hovorů

zajásal jsem v explozi pštrosích per
oděn talismany
ale zpražila mě slovy
nedá se tady vydržet moc dlouho
v jednom kuse
s kometárním ocasem
tak hoďme sebou pane
ať je cimprcampr za námi
a já polapen valivou energií té ženy
vyplul plnou parou
do promíchaných mýtů