v zádech...

měsíc jak citrín
visel na obloze
rozpůlen
oblohoužen
zrající
nádech
a já filištín
se slunkem
klouzavým
kráčel po vodě
vstříc náhodě
s dotekem válečníka
po posvátné zemi
ochoten
cítit se divoce
naslouchajíc tónině
v prenatálním čase

valit se tam
kam teče voda
syn enkláve
aniž by mi někdo řek
jak to chodí

když zavoní příliv
linky se třepí
zatančit si
v měsíčním třpytu
fleur de lis
zatímco ona
říčná řeka
zpívá mi

horský muži
pohladím tě růží
vsaď se
že cítíš
že máš vítr v zádech
ne za ušima
v srdci

tak jenmě zatlač
ať přeskočím plotny
možná tě ztratím
zas
a
možná naleznu
svět plný krás
na téhle trati
se nemá
zpomalovat

a já v její oční lince
začal malovat