noční chodci...

zrnka prachu
ve světle parseků
zpomalila čas
sněhových vloček
tajících v taji tance
na černé vlněné rukavici

možná teď je ta chvíle
abych pověsil sny na hřebík
ačkoli
jsem pořád tím mužem
jen trochu šedivější
možná s méně žihadly
v bzučení vřeten
za písničkou
kličkující
mezi vzletnými verši a zátarasy

kruh se otáčí neporušen
a já běžím dokořán
dokud zase nenarazím
sám na sebe
sběrač prachu noci
v chůzi srdce
co nezávodí s myslí
oproštěné od žalu a lítosti
vstříc nezmapované zemi

vím že nenosíš bílou
bílá je pro panny
děti v létě
nevěsty v parku
tvá je černá
barva tajemství
psanců a tanečnic
básní temnoty

bílá je oslepující
připomíná nevinnost padlých
tvá barva je černá
gangsterka

jsi odstínem ve stínu
hloubka v mém oku
rozmarná prodavačka rozmarýnu
co se umí vlámat do prostoru
pod kůží
linka kam dosáhne rytec

vše co o tobě vím
je v mé paměti
v kropenatých vřesovištích
na dně oceánu pouští
otisky ve shodě okolností

říká se žij v okamžiku přítomnosti
jenže to na co se díváš
je už v tu chvíli minulostí

co s tím?

zkus vzít smyčec
a vyryj do mě budoucnost
s laskavostí