spacím vozem...

zachtělo se mi
usnout v beranici
a už jsem zavíral víka klecí
zdivočelých čtvrtek
když mě vyrušilo podivné chvění ve vikýři
na zátylek mi šplích
rap se sodou dia
v klestí
jak se pražili buráci
a mezi nima se ozvalo
bože to snad ne
zachroupala
vikářovic vílka

cápku
jestli zrovna ted
zalezete do spacáku
tak vám naplácám
na pánvičku
a sevřu vaši chloubu do kleští

no ale když mi ucpete nos nebudu moct dýchat

to mě mrzí
ale jste postradatelný
kruhový objezde

no já jsem spíš na kosočtverce

milá Space
to se mám jen tak motat
jako vítr v lánech
až mi dojde dech

to jste asi zmatlal
ty lány zkoní
leda hatatitlá

a mě maně napadlo
že její řeč připomíná
národní pochoutku ve Finsku

znáte ten pocit
když musíte předstírat
že jste ptáček v kleci
dívajíc se skrz mříže
zírajíc na hvězdy
co jsou moc krásné
a vy moc chytrý
takže nikdy
nemůžete být spolu

utřela mě
i vy žale z řekotočí
nechte si ty plané řeči
činely i lem
buďte činitelem

zpíval jsem skrz věky
pro potěšení kralujících
ležíc s trnem v koruně
vědíc o té
co dokáže vyléčit všechny nemoci
i tu trochu smrti kolem očí

v arkádách život klopýtá
čistý a jednoduchý
jak pastýřova píseň

stružka v taveném kameni
vyplní praskliny na skořápce
nejasné myšlenky
mezi polštáři a nebem
v prostoru tvých stehen

hodil jsem opatrnost za hlavu
a otevřel srdce horkokrevnostem