neděl ji...

protáhl jsem se
prasklinou ve zdi

a ona usazená na čineli
rozechvěle řekla
příteli
víte že jsem
trochu šílená?

to nemůžu říct
když nevím
jestli se pohybujete
dovnitř nebo ven
kde bych měl začít?

vezměte pocit
který vidíte
zamíchejte
emoce
a to je vše
co jsem chtěla
držte se
chci být šokována
abych se mohla cítit
v pohodě

udělám to jak chcete
žijte jak žijete
nepochybuji
že rozhýbete nitro
a vpustíte dovnitř chaos

vy mě znáte
postavte se mi čelem

natrhla ty moje místa
aniž by se strhla
a zařízla se
do mých jizev
aby bylo kam jít
až mi spadla čelist

tak žhavá
a přitom tvrdší
než skála
bez zvuků

vaše řeč těla
tomu napovídá
pojďme se projít
tam kde srdce láme
tajemství pro sebe

můžu vám věřit?

zkusil jste se někdy naporcovat?

a kdo by mě pak složil?

no přeci já
protože
díky vám budu

celistvá