hozená...

pošimral jsem
na patě mobydika
a srpek měsíce se zakous
do hřbetu horskýho kouzelníka

běžel jsem dlouho
i když jsem věděl
že dřív nebo později
mý větve oseká

řekl jsem tomu lháři
s dlouhým jazykem
že nic jinýho
jsem ani nečekal

řeknu ti novinu
mám mokrou hlavu
od půlnoční rosy
páč jsem byl v dole
na ohnutém koleni
a mluvil s tou z Galileje

zněla tak sladce
že jsem slyšel šoupání
těch jejích andělských nohou

pak řekla mý jméno
a mě se srdce zastavilo

víte proč mě baví nadhazovat?

nemáte strach
že by ten druhý mohl smečovat?

ani ne
beru to tak
jako hodit kámen
schovat ruku
a to co se ozve ve tmě
vynést ke světlu

abych se mohl zamilovat