Když zaspím a bdím mezi kvtináči

Světlo displeje mu vypaluje oči. Svĕtlo tentýž zdroje jako původní víření. Víření kosmického prachu. Z bodu Alfa. Z pronikavé jednoty. Ze svaté dĕlohy místa početí primordiálního bodu. Bodu spinu 0. Z nedĕlitelné samoty voida 0. Z části jeho znovuzrozené přirozenosti nadpřirozené Entity Ducha. 

Ani půl středu esoterické vágnosti - nespavost zrozená ze spaní a zápas s tĕžkými slovy, trápení jak dušení se smyslem než ta slova vylezou na povrch. Nezbývá než se nadechnout v ponor. Zbývá vĕřit & doufat v nekonečný liščí oheň. Bezprecedentní síly se modlí o našem ztraceném smyslu. Nech padne pokoj na štĕpené & psychotické & schizofrenní. 

Třetí odstavec jak vrták do třetího oka. Záblesk po záblesku bombarduje černé nebe. Skryté za sítnici. Chorý otisk subliminálni hory. Počitek dálky bez hřmĕní. Palantýrovo bezvĕtří. Tři nedĕlitelné jednotou blaha. Cirkulární kreativito apropo cyklus tvoření. Synové lyriky na ramenou obrů. Obrazotvorných bohů pojídajících naše sedmistopé pásmo znovuzrození.