Vydatná podzimní žeň

Chytám delší vlak na Prahu 14:20, beru s sebou syňťák, učím se dĕlat pomlky, tichá místa v sekvencích, nasazuji křídla. Metastáze zvuku, maličké fragmenty jako letopisy vteřin, textur, snítka dĕtství bezstarostné okna do okmažiku, za oknem soumrak padá nad krajinou slunečného okna. 

Jedna káva, flat white, kolektor, přesun na výstaviště. NOVÁ Spirála, what a venue, mlha v okolí sedá ke kmenům, schází se kulturní autorstvo. Vnímám tu únavu, smutek, samotu, neklid. 

Uvnitř potkávám Martina, zakecáme se u šatny, sdílení, mě to najízdi, přehřívám se, voda a víno, vínl a voda vinny vsťrik.

Lopatin začne krátce po osmé v eliptické venue. 90s ghosbuster feeling. Chytá hauntuje sampluje duchy miluje syňťáky jako své milenky za hrob. Silná deska, metavizuál, narace skrze narace, vesmir Uvnitř vesmíru. Zvuk multidimenzionální trippy, nevyleštĕný, daleko do krystalické současnosti, přesto vrstvený a jaksi neuchopený, digitálně zapouzdřený z analogové dynastie kláves. 

Dlouhé eskapické pochody, míň tanečních momentů, statičnost, bezvinnost, neklid a přesto úchop stranou. Za slovy, touha po hlasu, po čistotĕ skrze nástroj, extázi, přírodu, slunce.