Div
Div
K prašnému horizontu rozbíhá se béž. Nehybné vévodství písečných vln. Duny se sklánějí před neviditelným bičem vichrů. Němé kontury mizí v rozpité dáli, kde rozechvělé oko marně hledá cíl. Svědkové dávných cest k nejzazším hvězdám. Chladná noc končí rosou jiskřící na tváři škorpióna. Tančící paprsky slunce rozpustile škádlí barevné hroty písečných zrn.
Prázdnota venku je krajinou uvnitř. Div života. Krajina venku je prázdnotou uvnitř. Obyčej smrti.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
rozhodně mi to zaujalo... jen tak jsem nakoukla... čekám, až budu moci tipovat a nelituju! ***
28.12.2025 05:34:02 Iva Husárková
Závěr zní monumentálně, jen si nejsem jist, není li to bezobsažný blábol. Neber to osobně, nechci tě urazit, pokud se mám k něčemu vyjádřit, píšu vždy, co mě první napadne. Zdravím.
27.12.2025 00:13:24 Matahaja
Ahoj, díky za bezprostřední reakci. Úplně v pohodě. Dílo má vzbuzovat emoce, otazníky, provokovat, inspirovat nebo nudit :-)
Pro mě to bezobsažný blábol není, zachytil jsem svůj momentální stav (v době, kdy jsem to psal). Ve svých textech si hraju s relativizací času, hmoty a zkouším to z různé perspektivy - satira (Vánoční tajemství), lyrika (Div) nebo hard sci-fi (Roj).
Díky moc a měj se.
27.12.2025 00:20:31 clay6oy
Návštěvnost
