Bez strachu

Každý má svůj černý svět, ve kterém bojoval a často prohrával.Nikdy jsem o pomoc nežádal — svůj svět jsem si budoval uvnitř.Tenhle text není příběh. Je to život, který mě dovedl tam, kde stojím dnes.

 

Byl jsem sklo, co věřil každé dlani,

průhledný a křehký, bez velkého ptaní.

Svět mě sevřel, chtěl mě tvořit,

jenže místo krásy mě zlomil.

První střípky prošly středem hrudi,

ten zvuk mě ještě dneska ze sna budí.

--

Střepy se hroutí, kde dřív stála pýcha,

pokoj prázdný, místo, kde se těžce dýchá.

Každý se na mě díval: „Smůla, to už neslepíš,“

vlastní stín si nesu jako černý kříž.

Jenže tam, kde končí cesta,

našel jsem sílu, co slabost trestá.

--

Život mě zlomil, abych padl na dno,

vzal mi starou kůži, abych to mohl prožít znova.

Ostrý střep teď brousím v pevnou zbraň,

už nejsem oběť, co se sklání před vámi.

Rány sešité zlatou nití

spojily mě v celek, který stojí před vámi.

Už se neschovávám, když se nebe mračí,

moje nohy přímou cestou kráčí.

Kdo mě viděl padat, teď mě nepoznává,

v mých očích tiše svítí jiskra — tichá sláva.

--

Nebylo to hned a nebylo to lehké,

pustit všechno staré, co bylo tak křehké.

Teď už vím, kam jít,

učím se sám sebe mít rád.

--

Život mě zlomil, abych se znovu narodil,

vzal mi starou kůži, abych mohl znovu žít.

Každý ostrý střep teď brousím v pevnou zbraň,

už nejsem oběť, co se sklání před vámi.

V životě jdu dál, bez strachu ze starých pádů,

stojím pevně — silnější než na začátku.

V ohni zocelený stojím před vámi

nahý a svobodný .

 

Možná to zní temně, ale nejde o depresi. Je to moje zpověď — příběh pádů, které jsem přežil a díky nim se naučil znovu vstát. Klidný, hluboký mužský hlas, emotivní, ale ne zoufalý. Tichá introspekce, která postupně přechází ve vnitřní sílu.

  https://suno.com/s/ARNy6tcyNsBcnyV0