Anotace: Vi a Vé...
za dlouhých zimních nocí
ve světle polární záře
pozdě večer venku
za bdění v nekončícím slunovratu
možná přemýšlíte
co je to duha
jak žít svůj život
a kde se berou básně
na okraji výhně
která spaluje mlhu na světlo
tam kde končí země
tam se objevil život
bytost ani muž ani žena
ale zároveň oboje
v diferenciální rovnici
neunikneš
dřív než uplynou eony
neodejdeš
dokud budoucnost nebude minulostí
vybarvi mě šílenstvím
purpurovými světly
rentgenovým viděním
poskvrněná nerozhodností
spálená posvátnost
bůh ví jestli mi chybíš
kdo ví jestli vybíráš mé sny
když se sráží galaxie
ozvěna odpovědi
eliminuje otázku
přirozenost se stále otáčí
mezi dvěma kolébkami
zasnoubil jsem se s tou
o které jsem nikdy nepochyboval
vlétnout s ní do slunce
a nechal ji jít
s vědomím
že ona je ta
tam kde není moře ani písek
tráva ani kameny
obloha ani hvězdy
dokáže probudit tu
co čeká
až její neúplnost naplní
život a bytí
nastal čas pro tvoření
jen do toho milá Sjöfin
02.03.2026 07:50:56 Joojip
Tam kde se galaxie sráží a mlha hoří,
někdo čeká na tebe a ty víš, že je to tvé.
Podivuhodně krásné :)
01.03.2026 18:58:29 Jiří I.Zahradník
Je toho tolik, že to nezvládám vstřebat.
Není to plýtvání materiálem? :) To by dalo na tři silné básně. :)
28.02.2026 12:56:05 Malá mořská víla
Znát spalující touhu
dotek něhy i šílenství
radost kdy tvoříš
jen tím, že je blízko
blízká s tvým světem neuchopitelna
uchopená v nespoutanosti
tak dráždivé, že odolat nelze
nedostupná v žití
Nezapomenutelná
vzdálená tak blízko srdce
v proplakané noci štěstí
kdy čekaní smyl okamžik
vhozený do věčnosti
28.02.2026 08:32:33 šuměnka
Nastal čas
na spalující mlhu v travinách
na bdění dlouhých večerů a nocí
na nekončící hodokvas
*
na světla záře, kam se obzor táh´
na proměnné všech rovnic v různých krocích
*
na pozdní tahy linek na obočí
i na panenky zažehnuté loučí
*
na přemýšlení v koloběhu bytí
na neúplnost, jež nás vlastně sytí
:)**