Anotace: ...
zatímco já šel po dvou
tudy
přes trny
a pršely žáby
ona přišla po čtyřech
s obličejem naruby
jako strana bé
dlouhohrající desky
a zubila se
jak dítě barakudy
zapal oheň
a zpívej
o tom
po čem
toužíš
menší měřítko
a skeletonový klíč
zní moudře
ale nic neznamenají
tvé vlasy
jsou žhnoucí písky
dám ti své srdce na dlani
nepopsatelná krásou
avšak běda těm
co tě zahlédli
zašklebila se
píchla mě špendlíkem
a já věděl
že už nikdy
nebudu stejný
srpy a šálky
na čaje
mistrovské dílo
nebo hrubý střih do ráje
studený med
a čistý déšť
přišel čas
pocítit život
záře na hranici
září v galaxii
běda těm
co se bojí
Drahá Softly
dotkni se mě
za tím vším
a následuj mě
chci se probudit
tam
kde povstaneš
vezmu si tě
se světlem
i se vším tím zběsilým
co je kolem
hmmm
nauč se vše co můžeš
než půjdeš za tím
dám ti lekci
to co chceš
není tím co potřebuješ
vím jak se to všechno seběhne
přijdeš ke mně
ale neuslyšíš mě sténat
vášně hoří a blednou
osamělost nemá kompas
aby pomohla najít cestu
zčervenala
hledej dál
i když
nikdy nenajdeš důkaz
protože jsme
spolu
ještě neskončili
hlesla jemně
tak zatím...
20.03.2026 10:33:23 zbloudilý
hm, zatím, za tím, zatím tolikrát jsem řekl - zatím, že to ztratilo význam :)
20.03.2026 09:22:44 šuměnka
..přiběhla po čtyřech / obličej naruby
přiběhla; žádnej spěch / jen úsměv před zuby
prostě se zubila – že žáby pršely
že den je dobíla – v nebeských postelích
on po dvou kráčel si / tudy tam přes trní
sám; však jak procesí / v šklebu, co zavrnil
měřítko zmenšoval – na žáby padající
a den se zvláštní zdál – v klíči i ve sklenici
zapalte ohně k toužení
zpívejte pro mistrovská díla
a dotkněte se těch – co ocení
ať pocítí, jaká je lidská Síla
zapalte ohně k toužení
pro záři galaxií dětí
a dotkněte se všech – co ocení
ať pocítí – ať zase znovu letí...