---Země za Cukrovou horou---

Když jsem byl malý, tak mi babička čítávala takovou knížku o jakémsi kramáři a kraji, kde létali pečení holubi rovnou do huby. Země hojnosti. Líní lidé se tam měli nejlépe. Už si to moc nepamatuji, ale od té doby tu zemi průběžně hledám. Dneska jsem ten kraj sice opět nenašel, ale objevil jsem trochu podobný. Je tu klid, řídké lesy a zelené louky, čisté potoky a docela dost skal. Také dost zima, ale to záleží na vybraném dni. Je tu hodně cest, skoro stejně tolik alejí, lipových i březových, malé vesničky, osamocené románské kostely, nějaké mlýny, hospodářské dvory, hrady a hradní zříceniny. Vinné sklípky taky. Dokonce jedna dlouhá jeskyně s netopýry co je cítit sírou a na jejímž konci je bezedné jezero zbarvené do červena (prý je v něm poklad). Velmi pěkné obzory, na kterých z těch zvlněných plání koukají vcelku ostré chlumy. Křížky a Boží muka při cestách, občas kaplička. Nikde nikdo. Co ale tu pohádkovost této Země hojnosti dotváří je zvěř. Nebudete mi to asi věřit, ale je tu takové množství bažantů, koroptví a zajíců, že o ně člověk pomalu zakopává (vlastně ne pomalu, já o jednoho skutečně zakopl, nic se mu nestalo, odletěl přes potok). Jsou jich tu tucty, doslova. Co tucty, stovky. Bažantí křik a souběžný třepot křídel je slyšet z každé meze. Vyzobávají tu ve skupinkách semínka v křáčí a pod keři a moc se nenechají rušit. Dále samozřejmě srnky v lánech, myriády ptáčků a tak. Ti zajíci tu hopkají v nivách a když člověk chvíli postojí, přiskákají až k němu. Takoví Velikonoční posli. Neskutečné. Občas se tu pasou také chlupaté krávy. Modříny jsou rezavě zlaté, Slunce celý den dost nízko. Jo a pávi. Normálně si tu korzují pávi v plné kráse jako by se nechumelilo a dokonce jsou tu i jejich kříženci s těmi bažanty asi. No, toho kramáře z té knížky jsem ještě nepotkal, ale jak říkám, už si to moc nepamatuji.

Každopádně tu Zemi hojnosti (někde se píše Kraj za Cukrovou horou, německy Schlaraffenland, znamená to asi to stejné, kdo ví) hledejte taky. Problém je, že to místo není na žádné mapě a nikdo vlastně neví, kde leží. A kdo tuší, ten vás pošle vždy na druhou stranu než předešlý tázaný. Je to tězké...