s nohou...

zrovna jsem měl
pusu v tvarohu
když mě cosi ponouklo
běž

a tak jsem se rozeběhl
podél lesa
a ačkoli plesám
že jsem první
nevím jestli jsem ten
kdo první zemře
až přijde kavalerie
a nebo ten poslední
kdo zavře

vypadá to že ten předěl
již přišel
což jsem nevěděl
plýtvám svými dny
ztrácím mládí
a co je podivné
nikdo mě nezastavuje

pročpak asi?

že bych byl moc rychlý?
problém je
že když vyběhnete pozdě
už to nikdy nedoběhnete
dorazíte k občerstvení
ale žádné už tam není
usmíváte se kolem
ale diváci už odešli

ovšem když znáte zkratky
přes červí díry
v té pustině kde žiji
čas zpomalí
takže i prasklina ve dveřích
je najednou plná
světla
a to je vše
s čím si vystačím
to je vše
co potřebuji k tomu
abych zářil

to se mi nezdá špitla

víte Drahá
všichni ti lidé
které potkávám
se zdají v pořádku
ale
tak nějak doufám
že nejsou

pročpak?

jde o to aby se rozloučili
s místy kde už byli
aby se mohli zaměřit
na to kam půjdou
aby mohli snít dál

rozjasnila se
příteli zlomených
budu se na vás těšit
vy jste totiž ten
co pozná květ v trhlině
ten co se vezl pouští
na zádech velblouda
ten co se pomalu hněvá
a rychle směje
pomalu reaguje
rychle pouští
takže právě ten
se kterým je můžeme narovnat