vorvaní...

vynořil jsem se z hlubin
doplácal se ke břehu
rozložil na kameni
a nechal se hýčkat sluncem

ehm pardon ozvalo se

měla černé mírně kudrnaté vlasy
tak lesklé že hrály domodra
temně růžové rty
dodávaly požitkářský výraz
hříšně démonické smyslnosti
a její oči
obrovské šedé prosvětlené brčálovou modří
neobyčejně živé zářící inteligencí a humorem

pohybovala se tak
že nepozorný muž mohl snadno utonout
v bouřkovém mraku ženskosti
který ji obklopoval

tvářil jsem se neúčastně
ale moc mi to nešlo

když se přiblížila
poťouchle mi nabídla ruku dlaní dolů
přesně do rytmu prvního taktu
co si na buřinku vyťukává pan Tau

no co už, vlastně nemám co skrývat
vzal jsem její chladné prsty
/hebké krásné…sakra/
mírně se sklonil a pustil je
aniž bych je políbil
ale žhnul při tom jako kov při tavení

nechcete ochutnat?

nebylo by hezké zamazat vaše lodičky popelem

naklonila hlavu
tiše hrdelně se zasmála
a lehce mě pohladila po tváři
diplomatický jako vždy
v bílém hedvábí byste vypadal úžasně

řekl pavouk mouše dodal jsem
i když můj výraz naznačoval
že nechci nic jiného
než odhodit všechny složitosti života
civilizace
společenské zvyklosti
oděv /který jsem stejně neměl/
i řeč
a čekat co přijde

myslíte že je složité mít o někoho starost?

není to snadné drahá
ale není to ani složité
něco jako vyndat motor z auta

jen někdo jako vy dokáže popsat blízký vztah
slovy automechanika

nedal jsem na sobě nic znát
ale cítil že dotáhla matku momentovým klíčem
vezměte si třeba vorvaně
lidé si obecně myslí
že jsou to jen přerostlé ryby
co se bezcílně toulají oceánem

něco jako vy že?
až na tu velikost
pousmála se šišatě
co o nich víte?

vlastně je to báječné společenství
mají rodiny pomáhají si
radují se hrají si
a mají i svůj vlastní jazyk
stejně jako kdysi lidé

rozkvetla nadšením
to by jste mě s nimi mohl seznámit že?

vyklouzla ze šatů
já doťuknul druhý takt
a oba jsme zapluli do nových světů