ledovcům...

mám rád větrné ticho
a skalnatou prázdnotu
ale může se to vnímat i jinak
ne jako krásnou a náhodnou změť
ale souvislý produkt známých sil
které všude zanechaly stopy
zřejmé jako otisky štěpků
na nedokončeném bloku mramoru
v sochařově ateliéru

plazil jsem se vzhůru po hladké žule
která vznikla
když podzemní rezervoáry roztaveného kamene
miliony let pomalu chladly
do zářivě pevných zvlněných skalních podloží
až jsem se ocitl na ledovcové moréně

víte že ledovce jsou vlastně dopravní pásy?
zvedají uvolněné kusy
a nesou je velmi ladně z kopce
dokud je na konci ledového jazyka
jemně nepoloží jeden na druhý

když jsem vylez na ledovec
jeho fyzická podstata byla ohromující
slyšel jsem milion drobných žil a tepen
z tající vody
které se křižovaly nad i pod povrchem
a vytvářely křehkou mřížku ledu
která křupala pod nohama

tání plodí tání

mřížka se kopírovala přes sluneční misky
stékající voda je plnila
dokud se nerozlila přes bílé hřebeny
a odtékala jako tlukoucí srdce

otevírající trhliny
sténající zvuky
pocit vylézajícího tvora
živoucí vznešenost
brnící se vědomí
že vesmír je složitější
než naše schopnost chápat
že mnoho z toho
co ho dělá krásným
je křehké a pomíjivé

ta tvář zrůzněná jizvami
které vzhledu dodávají jen další půvab
něco co ručně vyrobil opravdový mistr
snad vyřezal z jednoho kusu
pokrouceného naplaveného dřeva
dal mu jeho zvláštní krásu
a pak ho trpělivě zušlechťoval
a leštil do něčeho
co je pozoruhodné
díky své naprosté výjimečnosti

svlékl jsem se
přitiskl své horké tělo
k té pulzující mase
a navzájem jsme do sebe roztáli