Plavu v hlubinách. Černých, a přece čirých. V dlouhých vlnách se až k břehům rozlévá dunění. Každý můj pohyb je jako úder do bubnu. Dokonce i zabušení srdce rozvlní hladinu tam v dálce, kde voda probělává…
Snad jsou to oblaka. Snad je to jen šňůra s bílým prádlem napjatá od obzoru k obzoru. Snad to nejsou plachty velrybářů, co čekají, až pro nádech a proti své vůli vyplavu z hlubin jako tenkrát, když to bylo poprvé…