Riat v jeskyni poznání

Riat v jeskyni poznání

Anotace: No ucim se tedy struktorovat text. Tady jeste chybi nejaka interkpunce a mozna i trochu gramatika, ale uz to nejsem shcopen videt. Snazil jsem se, aby text mel rytmus a udrzelo si to zajimavost. Tak budu zvedav na vase nazory.

Zavřel oči a snažil se napojit na události z předešlé noci.

Bylo ticho.

 

Vnímal klid prostoru a zároveň vzrůstající zvídavost nad tím co se zde asi ukrývá.

 

"V..í..t..e..j R..i..a..t..e." – kdosi pomale zlehka promluvil.

 

Riata zalil pocit neočekávaného zájmu.

 

Co to je za místo? Kdo to na něj mluví? Jak mu to může pomoci na jeho cestě? Tyto otázky se objevily z nenadání v jeho vědomí.

 

"Kdo jsi?" - optal se trochu drze.

 

"J..á   j..s..e..m    h..o..r..a   s..m..u..t..k..u   a   o..č..e..k..á..v..á..n..í,  p..ř..í..s..t..ř..e..š..e..k   k..l..i..d..u   a   m...í..r..u" – zaburácelo v prostoru.

 

"Jak to, že mě znáš?"  - optal se opatrně.

 

"J..á   z..n..á..m   k..a..ž..d..é..h..o   k..d..o    s..e..m    z..a..v..í..t..á,  m..á..l..o    k..d..o,  a..l..e   z..n..á    s..á..m    s..e..b..e" - řekla hora vlídněji.

 

"Můžu se tu poznat?" – vyhrkl překvapením.

 

"A..n..o,  m..ů..ž..e..š!" –  potvrdila mu hora hrdě.

 

Riat se cítil naprosto vyrovnaný.

Celý život se skládal z mnoha otázek: odkud přišel?, kdo vůbec je?, kam směřuje?

To, že mu Elewar ukázal jeho sniveckou duši mu jeho hloubání neulehčilo.

 

Riat seděl a přemýšlel, co by měl dělat.

Jak se mám poznat, říkal si.

Žádná myšlenka nepřicházela.

Seděl a naplňovala ho frustrace.

 

"Doprdele to snad není možný" - uslyšel jak k němu s chodby dolehl čísi hlas.

Lekl se, že tu je někdo s ním.

Rozhlédl se a napnul své oči do zadní chodby, kde vládl jen černo-černý prostor.

"Co jsi zač?" - křikl směrem, kde očekával, že někdo bude.

Nezaslechl žádnou odpověď.

 

Uklidnil se a poslouchal, zda se něco objeví.

 Prostorem plulo jen ticho.

 

Nasměřoval pozornost do svého nitra.

Nelibosti, která přišla, si nevšiml.

"Tady mě nenajdeš!" – zaznělo z nenadání.

Vyskočil na nohy a zprudka se podíval směrem, odkud zvuk přišel.

"Vylez ven, hned!!" - křikl odhodlaně.

 

Jeho hlas zmizel v chodbě.

Vydal se do chodby, ale brzo nebylo vidět na krok.

Zastavil se a čekal, až uvidí nějaké obrysy: prostoru, člověka, čehokoliv.

Světlo sem už nedopadalo a on vnímal jen tmu.

Chvílemi se mu zdálo, že se mu černota vlní před očima, ale nic jiného nezahlédl.

Ticho přetrvávalo.

 

 

Vrátil se na místo a rozhodl se, že už nevstane a pokusí se to pozorovat.

Sedl si pohodlně a opět čekal.

Objevil se vnitřní nepříjemný vjem.

 

"Ty nikam nedojdeš." – vysmývačný hlas zaútočil.

"Kašpare, kašpare." – posmívání pokračovalo.

 

Riat se nadechl, tak jak ho učil Fyn a soustředil se na dech.

Uvědomil si, se v něm něco děje, ale že to nevnímá.

 

Možná to má spojitost s tím co slyším, tato myšlenka se zčistajasna zjevila v jeho mysli.

 

Soustředil se na ten nepatrný pohyb, vědomě ho obejmul a zkoumal.

"Blbečku, blbečku" – kašpar si nedal pokoj.

 

"Ty jeskyně, ty reflektuješ, to co já nejsem schopen v sobě vidět?" – tázal se.

 

"A..n..o     R..i..a..t..e,  t..o  j..e   m...o..j..e   v..l..a..s..t..s..t..n..o..s..t." – stvrdila hora.

 

"Díky"- pravil Riat vděčně.

 

"Kdo jsi?" - zeptal se vnitřně toho neznámého pocitu.

Nikdo neodpověděl.

"Chutnáš uštěpačně, nejsi kašpar?" – dotázal se znova

Opět žádná odezva.

 

Riat se vrátil k dechu a ten nepříjemný dojem viděl jasně ve svém vědomí.

"Jsi v koncích, ztracenej...HU HU Ta daaa" –  kyselost za rezonovala prostorem.

 

Zaměřil se na ten hlas a snažil se ho spojit s pocitem.

A najednou to viděl jasně.

Obraz když byl malý a nikdo si ho nevšímal a jak sám sobě říká slova a důvody proč to tak je.  Důvody na které jako dítě sám dokázal přijít, že jsou reálné.

 

Jasně uslyšel vlastní slova, jak si sám sobě říká, že s ním nikdo není, jelikož je určitě blbeček a kašpar.

Jak toto pozoroval, uvědomil si, že on sám je tento hlas.

 

"Takže ty jsi můj vnitřní despekt?" – optal se toho kašpara.

Kašpar mlčel.

"Zřejmě to je jen tlampač"- napadlo ho.

 

Venku se objevilo více světla.

"Je čas jít"  - upozornil ho jeho jaguáří průvodce.

Riat vstal a poděkoval jeskyni.

Sešel po pěšině dolů, kde na něj Jaguar trpělivě čekal.

 

"Bude lepší se vždy probouzet ve tvém snovém centru, následuj mě"  - ukazoval mu jaguár cestu.

Les se jemně vytrácel a objevovala se známá atmosféra.

"Něco se tu změnilo." - zjistil překvapeně Riat.

"To máš pravdu, pracuješ se sebou tak se měníš, tu se odráží tvá zkušenost, tvůj vývoj, soustřeď pozornost na barvu prostředí." – navrhla šelma.

Riat se snažil napřímit zrak a opravdu se mu zdálo, že už to není černá barva, ale je modrá.

Měnící se všude kolem.

 

 

Autor Lyo, 04.07.2019
Přečteno 194x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Meditační povídka má vnitřní napětí i svéráz, přestože asi není originální. Je to spíš inspirované nějakými fantazy knížkami nebo filmy? Nedostatkem tohoto tématu je jistá prázdnota, která se většinou dostaví po chvíli přebývání ve světě duchovní fantazie, tajemných bytostí, kde skály a zvířata mluví. Po chvíli čtenář cítí že se ty závažné otázky a zázraky, a neobvyklá jména nějak opakují a prakticky nepřinášejí mnoho. Ale jak říkám, text má náboj i živost a "strukturovaný" (tj. podíly kolik místa dáme hrdinovi, kolik jiným postavám, popisu atd.) je myslím dobře.

05.07.2019 11:11:19 | Karel Koryntka

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter