Útěcha

"Vidíš?"

"Kde?"

"Tam nahoře."

"Co? Hvězdy?"

"Takhle jim tedy říkáte?"

"A jak jim říkáte vy?"

"My jsme pro ně nevymysleli jméno, které by vystihovalo vše co představují," zamyslel se, "ale hvězdy je docela hezké pojmenování."

"A co jsou tedy zač?"

"Jsou to srdce."

"A proč jim tedy tak neříkáte?"

"Jak bys pojmenoval srdce ztracených a přesto nezapomenutých lidí?"

. 

. 

. 

"Máte ale velkou útěchu."

"Jakto?"

"Protože přece stále bijí."

. 

. 

. 

"Ano. Září, tlouknou - žijí..."