Upřímná orchidej

Daleko za horami je tajemný les a v tom lese žije v chatrči čarodějnice. Jednoho dne ji napadlo, že si v lese vyrýpne orchidej a zasadí do květináče a postavila ho k oknu na sluníčko. Čarodějnice roky o květinu pečovala, zpívala jí a nosila na sluníčko. Ale orchidej stále nechtěla kvést. Jen tiše smutněla.
Jednou večer přiletěl k oknu ohnivý pták. „Slyším pláč tvé květiny.“ „Hledám kouzlo, které jí vyléčí,“ povzdychla si čarodějnice. „Zeptala ses jí aspoň, co ji trápí?“ Zeptal se pták. „Nemluví se mnou od té doby, co jsem ji vyrýpla v lese,“ sklopila oči. Pták se otočil k orchideji: „Co tě bolí, květinko?“ „Ona mě chce jen pro magickou sílu mých květů.“ Plakala orchidej. Čarodějnice se vztekle podívala na ptáka. „Máš pravdu. Myslela jsem víc na magii než na tebe,“ přiznala. Ten večer bylo v chatrči ticho a v tom tichu orchidej vykvetla. Čarodějnice se překvapeně dívala na květinu a pak se tázavě otočila na ohnivého ptáka. „Co koukáš, čarodějnice?“ Pták se na ni zvědavě podíval. „Ta květina mi odpustila,“ vydechla po chvíli mlčení čarodějnice a zavřela knihu kouzel. „Já se ti snažil říct celou dobu, že květina potřebuje péči a lásku, ale ty jsi pořád myslela jen na magii.“ Vyčetl čarodějnici čin ohnivý pták a odletěl do lesa.